Nejpodivnější stížnosti turistů:
moře je moc slané a písek pálí

Nám se vloni v říjnu stalo, že jsme přijeli do tureckého Kemeru a vál tak silný vítr, že se nedalo pomalu ani chodit. Hotelem se proháněl průvan a já jsem spala přikrytá i osuškou. Dva dny jsme se opalovali v hotelové zahradě tak, že jsme leželi těsně u nízkého živého plotu. Jakmile jsme si sedli, vítr nás doslova rval zpátky k zemi. Já jsem z odjíždějících turistů ze strachu z nemoci mámila paralen apod. Bylo to nepříjemné, ale za to přece nikdo nemůže. Najednou vítr někam odletěl a dnes ten zážitek patří k těm, které nezapadnou a budeme si o nich vyprávět a smát se u nich. Že bychom si stěžovali, tak to by nás ani nenapadlol

Myslím, že k zhýčkaným turistům mám hodně daleko, ale je pravda, že loni na Kypru v Pafosu na veřejné pláži jsem zažila skutečně tak rozpálený písek, že se na něj nedalo stoupnout, po žhavém uhlí chodit neumím (:-)!), a tak jsem si takřka popálila chodidla. Musela jsem tedy v sandálech až těsně k vodě, tam je nechat stát a doufat, že je nespláchne vlna nebo si je někdo nepřisvojí. Ostatní stížnosti považuji samozřejmě taky za malicherné.

Bezvadně napsáno, zasmála jsem se. Díky!

Jak si může něco takového jako člověk myslet, že je vrcholem evoluce? :-)))