Kouzlo časů minulých: motorka

milý pane Jaroslave,neomlouvejte se,téma jste zpracoval tak pěkně a zábavně,že musí pobavit a taky poučit každého,kdo se začte.na motorce jsem jela jednou v životě se svým milým a "strčila"jsem nohu přímo před výfuk.Hojilo se to poměrně dlouho,ale co to je proti Vašim "kouskům"!A můj současný partner vzpomíná na svá nerozvážná mladá léta na motorce před každou změnou počasí.Pravidelně ho "loupou" nohy,jak je vystavoval větru při svých exhibicích.

Na motorce jsem se svezla až jako dospělá. Manžel byl MOTORISTA a když "zrušil" stařičkého Populára, koupil Jawu 250. To jsem pak poprvé v životě viděla něco rozebraného do šroubku na celtě. Dal to do kupy, ale jezdil více sám, já se bála, hlavně v zatáčkách. Pak k tomuto stroji koupil pro děti postranní vozík "lodičku" DKW, vyrobil boudičku, aby na děti tolik nefoukalo a co jsme se najezdili!

Pane Kašíku, toto téma je mi velmi blízké. Táta měl dvousedadlovou Čezetu 125, na které jsme spolu najezdili spoustu kilometrů. To se ještě nenosily přilby, tak jsem mívala na hlavě koženou leteckou "ušanku. Občas mě svezl některý kamarád na Jawě 250 a léta jsme s manželem jezdili na skútru. V autě je to pohodlné, ale na motorce dobrodružné. Člověk vnímá okolní přírodu, teplo, zimu, vítr, déšť, vůně i pachy. Bývaly to hezké časy.