Kouzelná místa Chorvatska:
Dubrovník, Split, Plitvická jezera

Vando, ve Vrbosce jsem byla, byli jsme ubytováni v Jelse, to je kousek. Bývala tam / a snad ještě je / továrna na olejovky. Vždy jsem doma vyhledávala v obchodě olejovky s označením Vrboska. V zátoce bývylo dost "mořských ježků".

Moc krásně popsáno nádherné Chorvatsko !

Dobré ráno ! Stále se ještě koupáme..a víte kde? Na ostrově Hvar ve Vrbosce. Kouzelné místo s jedinečnou atmosférou dávných časů...jakoby se zde zastavil čas..kdo nevěří, uvěří...Vanda

Jsem ráda, že jsem tolika lidem připomněla krásné Chorvatsko s jeho poklady. Tato návštěva byla pro mne nezapomenutelná.

Miluji Chorvatsko, nádherné moře, vynikající kuchyně, příjemní a pohostinní lidé, nikdy jsem se nesetkala s žádným problémem. Sjezdili jsme řadu míst včetně Dubrovníku, který je naprosto úžasný. Kdo může jet, velmi doporučuji. Ale pozor, spíše jen na jednodenní výlet, Dubrovník je jinak velmi drahý, služby jsou tam mnohdy dvoj i trojnásobně dražší než na ostatních místech Chorvatska.

Moje maminka byla kdysi v mládí v Dubrovníku a vzpomínala na to celý život. Já jsem jako učitelka v ČB nedostala šanci do Jugoslávie jet. Vzpomínám si, že mi jeden lékař řekl (tedy za socialismu), ať si nechám Jugoslávii až nakonec, protože se mi pak už jinde nebude líbit. Doba se tak změnila! Dodneška ale z Chorvatska znám jen letiště v Zagrebu a cestu služebním autem po dálnici přes hranice do slovinské Ljubljany na konferenci. Lepší spoj nebyl.

Hezky napsané vzpomínky o krásných místech v Chorvatsku, která jsme také několikrát navštívili a chystáme se tam s manželkou opět letos.Kdysi jsem také letěl z letiště Čilipi u Dubrovníku a viděl nádherně chorvatské pobřeží tenkrát při zapadajícím slunci. Tehdy jugoslávské aerolinie JAT létaly s francouzskými letadly typu Caravelle. V Dubrovníku jsme zažily zábavnou scénku, kdy jeden pán nesl na hlavě dlouhou desku. Ta se mu rozkmitala a mladící sedící na náměstí začali skandovat do rytmu jeho kroků- To byli "Dubrovački trubaduri " :-) Celé náměstí se smálo.

Dobrý den, jsem ráda za tento článek.Dýchla na mě atmosféra celé bývalé Jugoslávie .Jako sestra emigranta z r. 1968 jsem neměla možnost získat deviz.přislib.Výjimka byly moje dvě studijní výměnné cesty při studiu na FFUK do FRANCIE. Do Chorvatska jsem se dostalala poprvé až v r.2000 a pak opakovaně každý rok až do r. 2006. Jedenkrát též letadlem, jinak vlakem nebo busem.S manželem a pak s vnukem,který si tam vždy léčil průdušky.Projela jsem celou zemi od Plitvice až po Dubrovník,Tivat, Bar. Mám nadání na jazyky a tak jsem se celkem dobře naučila i (srbo)chorvatštinu. Na barské rivieře mám přátele a ubytování. Dubrovník mi rovněž velmi učaroval.Nádherný byl pohled z letadla v září r. 2002, kdy jsem pobývala 14 dní se svým tehdy malým vnukem v SUTUMORE a ráno při východu slunce jsme startovali do Prahy z malinkého letiště v Tivatu. Za chvíli jsme byli nad Dubrovníkem, nad Perlou Jadranu a byla to jedna z nejkrásnějích chvil, co jsem kdy prožila. Dubrovník z letadla pod námi, čisté moře a vycházející slunce. Nádhera.Ted už nemám s kým jezdit, manžel není zdráv a vnuk už má svůj okruh kamarádů. Moc a moc děkuji za tento článek.Vladka N.

Jako dítě jsem si moc přála vidět Dubrovník "na vlastní oči". Jako dospělá jsem se dostala nejdál k Zadaru, ale povedlo se mi vidět Plitvická jezera. Také jsme měli smůlu, protože poprchávalo, ale nádhera tohoto místa takový drobný detail překryla. Uchvátilo mě, že ve filmu nešlo jen o skvělé barvy filmového materiálu a že voda v jezerech je skutečně tak neskutečně modrá. Bramboříky ve volné přírodě byly blyštivými kamínky v tomto neskutečně krásném přírodním skvostu. Po propuknutí bratrovražedného konfliktu jsem se rozhodla, že už po Dubrovníku netoužím. Přesto se mi teď stále častěji připomíná, proto neříkám už nikdy, spíše jen možná, snad.