Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku

Každá doba má své kouzlo a dnešní mladí budou třeba vzpomínat jak u "hladových okénkách" různých zavřených restaurací si kupovali své jídlo.

Zdá se mi, že už toho pamatujeme jaksi moc ... Pamatujeme si jak se vařilo za našich babiček, maminek a ono je trochu už i "pravěk", jak to bylo kdysi za nás ... Vařilo se jinak, celá domácnost byla jiná, určitě bylo víc práce a méně pomocníků, kdepak např. myčka (i plínky jsem vyvařovala, máchala ve vaně, ždímala v ruce) ... Bylo to v mnohém složitější než to mají mladí dnes, ale ti zase řeší plno jiných problémů ... Vzpomínání je hezké, srovnávání s životem mladých úsměvné, zvlášť, když se to podá s nadhledem, jako paní Kopecká níže ... Paní Monika se se rozčiluje trochu nespravedlivě ...

Děkuji, paní Řeřichová a zdravím Vás ze svojí pavlače. Ne všichni jsme naladěni na stejnou vlnu. Abychom měli nadhled a smáli se stejným věcem. Jsem ráda za Vaše sympatie. To víte, jako stará a zapšklá baba jich mnoho nepotkávám. Zaplaťpánbu, že mám svoje bydlení. Potkat se třeba v důchoďáku s někým, kdo člověku nesedne, to musí být něco. To bych na té pavlači asi i nocovala.

Ještě bych přidal vzpomínání negurmánské, když se dalo brouzdat v kaluźích a blátě v gumovkách nebo galoších, kde byly ještě koskovaný bačkůrky. To dneska na zámkové dlažbě děti neužijou, a vlaštovky a Jiřičky si hnízdo neuhňácají . Co jich bylo na obloze a hnízd pod střechou nad naším chlívem. A vrabců a chocholušů (co žijou na koňských koblížkách bylo jich skoro tolik co vrabců) když jsem před lety jednoho viděl na Moravě došlo k roztesknění. A skřivánci vysoko nad zralým obilím ... Teď i kosové jsou vidět vzácně a co jich bylo. Jo Jo .

Jo jo, ještě taky děkuju, že pamatuju tyhle časy. Navíc kdy jsem se vozil s dědou na žebřiňáku za naší Strakou od které babička stloukala máslo ve dřevěné máselnici a v pátek postní byly vźdy dolky s povidly domácím tvarohem a kysanou smetanou, ólalá ! A ty holoubátka s nádivkou, když se vyndaly z trouby to bylo zase v neděli z dědova chovu. Mončo mě to zapšle nepřipadá .

Pamatuji si vikendy u prababicky, ta teda varivala uz na plynu, ale i tak, bajecna doba a spoustu toho, co me naucila, praktikuju dal.

Pani Kopecka, to, ze vase dcery, pripadne snachy, jsou line doma uvarit, neznamena ze to takto maji vsichni. Spis naopak, dnes si valna vetsina mladych zen opet zacina zakladat na zdrave, tudiz domaci, strave. Nerikam, obcas objedname po narocnem dni pizzu, ale abyste smahem celou generaci smahem odsuzovala je sprosty. Zahrada? Nenechte se vysmat, kdo by kupoval pozemek na zahradu, kdyz nema zaplacene vlastni bydleni? V dobe, kdy maly tripokojovy byt v panelaku, jak vy rikate, stoji 6 milionu... V tydnu se kazdy naobedva v praci/ve skole, ale o vikendu je standardem se sejit u stolu a najist se jako slusni lidi. To ze vy jste si sve mlade vychovala jinak, je vas obrazek... A ze jste si vyzkousela, jak se zije podle vas "dnes" ? A kdopak to po vas nakonec uklidil? Nikdo, ze? Vite, ono ani po "nas mladych" to nikdo neuklizi, musime sami...vidite jen to, co chcete videt a vas prispevek zni napul jako vysmech, napul jako lamentovani stare zapskle baby.

I já jsem si trochu zavzpomínala... Nadívaná holoubátka, husí játra na cibulce nebo králík na česneku - to jsem vůbec v dětství neznala - zato v pátek veliké a vrchovaté talíře lívanců, bramborových škubánků s mákem nebo buchet - to bylo plechů a nikdy nic nezbylo* Když jsme se přestěhovali do města a já poprve rozválela těsto na nudle ze dvou vajec tak jsem si teprve uvědomila, že nemám kuchyň jako v dětství, v které by se dalo klidně i tancovat* Mám kuchyňku jako dlaň tak tak na otočení... Takže vyválené nudlové plachty jsem rozložila všude kam se dalo i na všechny židle aby mi trochu proschly a já je mohla nožem nakrájet na jemno* Jenže za tuto námahu jsem byla odměněna tak, že když manžel přišel tak mi velice vyčinil, protože si neměl skutečně ani kam sednout... A tak po druhé už jsem byla chytřejší a dělala nudlové těsto jen z jednoho vajíčka...*

Paní Kopecká, děkuji za pointu Vašeho příběhu. Už jsem se dlouho tak nezasmála.☺

Takové vzpomínky mám opravdu moc ráda.