Trapas hororový:
pitomá Káča

Ráda bych na toto téma přispěla mi já se svou troškou do mlýna - hrůzy. Po svatbě jsem bydlela ve vikové čtvrti zasazené mezi dva rozlehlé parky. Samozřejmě šly od nepaměti o nich zkazky, že se tam přepadává. Moc jsem si toho nevšímala. Chodila jsem do práce "na šestou", takže nikde nikdo. Jednou mi moje sousedka vyprávěla, že se její syn vracel brzy ráno z nějaké tancovačky a byl na rohu parku přepaden a okraden. Druhý den jsem pospíchala ráno do práce a přiblížila se k dotyčnému místu. Tam stál nějaký chlap.Bezdůvodně. Lekla jsem se pod vlivem včerejšího vyprávění o přepadení tak moc, že jsem na vlastní kůži poznala, co to je, " když by se v člověku krve nedořezal". Úplně jsem přestala dýchat. Po pár vteřinách jsem se pomalu dala do pohybu směrem k předpokládanému násilníkovi. V tom přijelo po silnici auto, "násilník" do něho nastoupil a odjeli. Byl to jen stopař. Moc se mi ulevilo a v práci jsem vyprávěla o své hrůze. Všechny jsem pobavila.

Barvitě napsáno,je radost to číst ! Lidmila TO umí !!!

Strach s námi dovede pořádně zamávat. Než jsem se pročetla k "v areálu zámku v krásném anglickém parku.", měla jsem podezření, že to píše některá moje kolegyně. Asi jsme mnozí zažívali podobné situace, když jsme začínali. :-))

Pobavila jste mě o to víc, že mi to připomnělo vlastní zážiek. Když skončila má láska, kvůli které jem se přestěhovala do Prahy, řešila jsem to určitou dobu partou a hospůdkou. Z ní jsem se pravidelně vracela pěšky na podnájem, a to dost velký kus cesty. Jednou už jsem měla něco v hlavě, byla zima a kluzko. Šla jsem po kraji sídliště a směřovala k průjezdní silnici, kterou jsem muela přejít a pokračovat do dalšího sídliště. Byl sníh a kluzko a samozřejmě už skoro tma. Cítila jsem za sebou kroky, ustrašeně se otočila a uviděla blízko muže. Šel rychle, přibližoval se. S obavami, že mě přepadne, jsem chtěla začít skoro utíkat, ale podjely mi nohy a plácla jsem sebou na břicho. Přiskočil a začal mě stavět na nohy, jestli se mi něco nestalo, ale já v té panice jsem začala hystericky ječet, ať mě nechá být a jde pryč. Takhle jsem se neustále bránila, až se naštval, plácl mě do toho sněhu zpátky se slovy: No, dobře, tak si tam zůstaň! a šel v klidu dál. To byl taky trapas, když jsem znovu vstávala a šla dál.