Zůstala jsem stát
jako solný sloup

Zůstala jsem stát
jako solný sloup

28. 5. 2014

Pracovala jsem ve skladu OOPP – osobní ochranné pracovní pomůcky. Podnik na tom byl určitě dobře, protože pracující měli nárok na pracovní oblečení a obutí, rukavice, zástěry, svařovací brýle a spoustu dalších ochranných pomůcek. K tomu všemu mohli fasovat mýdla, šampon, solvinu, ručník, ale každý dle pracovní pozice jiné množství a jiný druh. Například dělníci dostávali několikrát do roka ty příšerné bagany, ale THP měli nárok jednou ročně na obuv Farmer.

Byla jsem jedinou pracovnicí, šéfkou, fakturantkou i uklízečkou. Měla jsem na starost  tisícovku kmenových zaměstnanců a dalších tři sta externistů. Vedla jsem karty s údaji, co kdy kdo může fasovat a při své paměti obličejů jsem raději mlčela, když se mi zdálo, že dotyčný si už tento měsíc své mycí prostředky vyzvedl. Nevyzvedl, jak potvrdilo osobní číslo. Po uzavření okýnka jsem údaje z karet tloukla do PC a na konci měsíce udělala uzávěrku a fakturovala. Bylo posledního a já musela zůstat v práci déle, abych vše stihla. Práce mi šla od ruky, vše sedělo, jak mělo, a v šest jsem si mohla oddychnout, že je hotovo.

Podnik stál na konci města a mě čekala nejméně půlhodinová cesta pěšky, protože dělnický autobus jezdil jen třikrát denně po směně. Po opuštění vrátnice jsem za sebou uslyšela auto. Zkusím mávnout, třeba mě řidič vezme a ušetřím nohy. Stalo se. Takový sympatický padesátník s počínajícími šedinami na skráních se se mnou dal do řeči, ve kterém provozu pracuji. Vše jsem mu řekla a marně vzpomínala, jestli jsem tohoto chlapa už někdy viděla u okýnka. Ne, ne, ne, určitě tam ještě nikdy nebyl. Ale taky v podniku nemusel vůbec pracovat, třeba jen něco vyřizoval. Teď jsem se zase já zeptala  přímo, jestli teda v podniku pracuje a přisvědčil, že ano. A já pokračovala, jestli taky chodí fasovat. Odpověděl, že ne, že je THP. Už jsme se přiblížili k městu.

Po vystoupení jsem ještě stále byla zvědavá, kdo mne to vlastně svezl, tak jsem nenápadně otevřeným okýnkem vyzvídala, na kterém provoze teda pracuje a znova ho lákala k fasování. Spustila jsem, že to musí napravit, ať to nenechá propadnout, že ty boty farmerky jsou fakt kvalitní obuv a jen ať si pro ně přijde, když na to má nárok, že jedny boty přece nemůžou položit prosperující podnik a že toho všichni ostatní dostatečně využívají, že...Zastavil veletok mých slov, pomalu se rozjížděl a s úsměvem řekl: „Já vím, já tomu řediteluji!“ 

 

Prožili jste nějaké životní faux pas? Co se vám v životě nepovedlo, případně, na jaký omyl či trapas nikdy nezapomenete? Pošlete na téma Můj trapas povídku, příběh nebo glosu. Nejzajímavější příspěvek opět oceníme.
Soutěž: můj omyl/trapas
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Heli, prima trapas.Dovedu si ten solný sloup představit.
Růžena Antlová
Helenko pan ředitel asi měl jinou obuv nežli farmerky a tys ho musela docela pobavit ,zrovna tak jako mě když tvé příběhy čtu jsou skvělé !
Zuzana Pivcová
To je dobré, ale Tys asi žádné příliš negativní věci neříkala, a on zase naopak byl docela dobrý šéf, ne?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.