Poprvé na Západě

Poprvé na Západě

5. 6. 2014

Byl konec dubna 1990. Krátce předtím se otevřely hranice a vypuklo takřka masové cestování do ciziny. Škola, v níž učila má sestra, zrušila svou odborovou organizaci a za zbylé peníze uspořádala pro učitelský sbor zájezd do Vídně. Bylo možno vzít si s sebou rodinné příslušníky a mezi ně jsem se vklínila i já.

Na návštěvu Vídně, která se měla stát cílem mé první cesty na Západ, jsem se řádně připravila. Sehnala jsem si samozřejmě informace o tamních pamětihodnostech, ale má touha proniknout na Západ šla ještě dále. K tomu bylo třeba se také řádně obléci.

Západ jsem zatím znala pouze zprostředkovaně, nepočítám-li tendenční informace v našich sdělovacích prostředcích. Jako němčinářka jsem několikrát pobývala v Berlíně i v Postupimi. To byla zóna, kde se Východ jednostranně setkával se Západem. V centru Berlína, hlavně na třídě Unter den Linden, jsem kromě vojáků "okupačních armád" potkávala, a to nejvíc o víkendu, starší manželské páry, korzující v elegantním oblečení, odlišném od občanů NDR. Zvláště dámy vynikaly decentním oblečením v krémových či béžových odstínech. Kostýmky, pláště, vzorně sladěné kabelky a lodičky. Nabyla jsem přesvědčení, že takto se na Západě oblékají všichni. Proto jsem si na zájezd do Vídně vzala saténovou halenku, hnědou splývavou sukni, světlé sako, kabelku a lodičky hnědé barvy.

Když jsme pozdě večer (jelo se na noc) dorazily k autobusu Karosa v sídlišti na okraji Prahy, měli na sobě ostatní cestující sportovní oblečeni, hlavně džíny, trička a bundy, na zádech batůžky, a na mě se dívali poněkud nedůvěřivě.

Má představa, že se svou znalostí němčiny a v elegantním oblečení dobudu nejspíš Vídeň, vzala záhy za své. Celonoční jízda a celodenní chození po Vídni se mi v "západním modelu" ani trochu nelíbily. Hlavně lodičky vykonaly své. Pochopitelně jsem zjistila, že sukně a boty na podpatcích nejsou žádný tamní standard a že mi džíny a tričko mezi turisty určitě nikdo vytýkat nebude. Takže to vlastně trochu vylepšila jen má němčina, i když ani ta nebyla na mnoha místech díky invazi Čechů nutná. A tak jsem se na příští zájezd, což byl Salzburg s okolními jezery, už vyzbrojila lépe a především pohodlněji a dobrovolně splynula s turistickým davem. :-)

 

Každý z nás zažil řadu premiér - první lásku, manželku, poprvé ve školní lavici, poprvé za volantem, poprvé v letadle, poprvé v cizině. Jaké bylo vaše poprvé? Na jaké "poprvé" stále vzpomínáte? Napište nám svůj příběh, vzpomínku na toto téma. Tu nejlepší opět oceníme.
cestování
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%