Útrapy při cestování
hromadnou dopravou

Když jedu vlakem, posadím se a batůžek si položím na vedlejší sedadlo. Dělají to tak všichni. Pokládají si na vedlejší sedadlo svá zavazadla. Jak se postupně cestou vagon zaplňuje, vezmu si batůžek na klín a nebo si ho uložím nad hlavu. V tomto počínání jsem však, zdá se mi, vyjímkou. Většina cestujících to udělá až po dotazu: "Mohu si sem z dovolením sednout." A to ještě viditelně neochotně a s nepříjemně zamračeným obličejem. Já si tedy, když si chci sednout, o uvolnění místa řeknu. A myslím si, jen se mrač bubáku. Ale je mi z toho smutno. Nemám radost, že žiji v takovémto nevlídném světě.

Nešvar, který je popsán v článku je MHD běžný.Bydlím na okraji Plzně a občas MHD využívám protože parkování ve středu města je vždy problematické.Většinou nechám auto na odstavném parkovišti a pak jedu trolejbusem.Vždy se najde starší pán či dáma, kteří takto blokují dvousedadlo.Asi se s tím nedá nic dělat.Já si prostě stoupnu a nic neřeším.Lidé jsou dnes sobečtí a když někomu blokují prázdné místo dělá jim to radost a pocit nadřazenosti nad nimi, Nejen pražské metro má takové pasažery.

Obsazování míst do uliček je v Praze masově rozšířený nešvar, svědčící o totálním egoismu: Hlavně, že já sedím, nikdo mě neotravuje a snadno se dostanu ven. Mnohdy je takhle obsazena půlka autobusu, o to víc lidí stojí. Pokud vám vzdáleností stojí opravdu za to si sednout, musíte dotyčného sobce na kraji POPROSIT, aby vás pustil vedle sebe k oknu, což tedy nějak udělá. Pokud řeknete, aby si poposedl on sám, se zlou se potážete. Odseknutí, že bude záhy vystupovat, je to nejslušnější. Vrcholem pro mě byl kdysi jeden muž středního věku (myslím ale, že jinak převažují ženy), sedící takto na krajním sedadle hned za prostředními dveřmi, který nejen že mě sám nepustil sednout, ale ještě mi začal vytýkat, že stojím ve dveřích a lidé nemůžou pořádně vystoupit.