Jako malinká jsem byla trochu boubelka. Když jsem začala běhat, má postavička se rychle měnila. Celou školní docházku jsem byla velice štíhlá, spíš hubená. Tenkrát mi nepřišlo, že bych se snad někdy mohla oblékat podle nějaké módy. Dala jsem na sebe to, co mi maminka většinou ušila, upletla či uháčkovala. Měla dobrý vkus, tak jsem ani nijak nenamítala. A vlastně ani nemohla. Když jsem jednou prosila, že bych chtěla šaty trochu jiné (myslím, že byly do tanečních), stejně jsem neuspěla. Ale všem se šatičky líbily, takže nakonec jsem musela být spokojená i já. A toto mi zůstalo dodnes.
Nechodím oblečená podle poslední módy. A ani podle žádné módy. Oblékám na sebe to, v čem se dobře cítím. A je mi většinou zcela jedno, zda je to zrovna módní či ne.
Ale mám jeden zážitek. Kdysi jsem psala o svém dlouholetém přátelství s Polkou. Byly to první mé prázdniny ze střední školy, co jsem prožila měsíc já u nich a další měsíc ona u nás. Já si tam připadla jako dáma při pohledu na oblečení mé kamarádky a také ostatních jejích přátel. Jejich obchody a výkladní skříně se mi vůbec nelíbily. Nechápala jsem proč. Když jsme přijely spolu k nám, chtěla jsem se něčím pochlubit. Společně s mou maminkou jsme se vydaly do Ostravy. Kamarádka (nebyla z vesnice, ale velkého města Gdaňsk) při pohledu na naše obchodní domy a nádherné výkladní skříně byla u vytržení. Nechtěla se o nich odlepit. Při vstupu do prodejny to bylo ještě horší. Oddělení se spodním prádlem byl snad jejím nekrásnějším zážitkem. Nemohla se vynadívat na pro nás běžné "trikotýnové" kalhotky. Dokonce barevné s nejrůznějším vzorem. A už se na pultě stále více zvětšovala hromada.
Pro mámu, pro sestru, pro jednu kamarádku, pro další a další kamarádku... My se s maminkou na sebe jen koukaly. Maminka vše chtěla zaplatit, když tu kámoška uviděla podprsenky. A začal další maratón. Takové množství spodního prádla najednou asi dlouho v OD OSTRAVICA neprodali. Pak ještě několikrát nakoupila. Blížil se čas odjezdu. Co teď, v době, kdy byly celní kontroly, osobní prohlídky, kdy na česko–polských hranicích běžně kontrolovali zavazadla. Jak to převezeš?, ptali jsme se všichni. Kamarádka měla 16 let a byla velmi hezká. Žádný strach, odpovídala polsky a my byli všichni zvědaví.
Balila si kufr a když vylezla z pokoje, nevěděli jsme, jak se tvářit. Ke své celkem malé postavě najednou měla obrovská prsa a velký zadek. Proč? Z jednoduchého důvodu. Na sobě měla spoustu podprsenek a spodních kalhotek. Všechno své staré prádlo u nás nechala a v kufru měla jen minimum. Domů k moři dojela v pořádku. I když jí na hranicích opravdu kufr otevřeli a kontrolovali. Jejím krásným očím asi neodolali a na osobní prohlídku ji nevzali.
Dnes je má kamarádka uznávanou dětskou lékařkou. Ale nic nám nebrání v tom, abychom při každé příležitosti na tyto prázdniny nezavzpomínaly.
| Zajímala či zajímá vás móda? Kdo byl vaším idolem? Jaká módní ikona vám nejvíce utkvěla v paměti? A co si myslíte o dnešních módních trendech? Pošlete jakýkoli příspěvek na téma týdne: móda. Nejzajímavější příspěvky oceníme! |
