Sbírka mých sbírek

Můj tatínek sbíral známky a mě jedinou to docela zajímalo, ale když rodiče i manžel odešli a z třípokojáku jsem se stěhovala do necelých třiceti metrů, musely známky do světa. Ještě teď je mi to trochu líto.

Honzo díky za nabídku. Do projektu plníme přání seniorům jsem se přihlásil už v lednu nebo dokonce v prosinci 2013. Chtěl jsem se někde projet po moři plachetnicí, protože moje manželka se na moře s lodí bojí. Kdysi jsem jezdil na plachetnicích třídy 470 na Nechranické přehradní nádrži u Kadaně i jinde. Do kokpitu Boeingu 747 jsem se dostal k pilotům náhodou při letu z Tokya do Frankfurtu. Pozvali mne tam, když jsem se letušky anglicky zeptal na nejsevernější bod letu, kterýnnebyl zakreslen na mapě. Řekla mi, že to zjistí u kapitána letadla. Ten mne pak pozval k nim a ukázal mi navigační mapy nad Severním ledovým oceánem, kde jsme právě letěli. Bylo to prima. Tu mapu mi dal na památku jako zvědavému učiteli středoškoláků, se kterými jsme letěli :-)

Díky všem za příjemné reakce a vlastní zkušenosti se sběratelstvím. Někdy jsou sbírky některých lidí velmi kuriózní a zabírají mnohdy hodně místa - sbírka různých elektrických izolátorů ze sloupů, někdo sbírá pytlíky různých leteckých společností, které jsou používány v případě nevolnosti cestujících- ale pochopitelně se sbírka skládá z čistých a nepoužitých. Jeden kněz ve Švédsku založil svoji velkou sbírku knoflíků z příspěvků věřících, kteří mu vhazovali do pokladničky místo mincí knoflíky. Kdysi jsem si lepil letecké modely a nalétal jsem doma po pokoji jako kluk hodně letových hodin. Ale do armády k pilotům jsem se nedostal, byl jsem moc vysoký. :-( A civilní školy pro piloty tehdy ještě nebyly. A to byly klukovské sny.

Přesně tak neprodávat vzpomínky jsem si říkala .Také jsem měla na 3000 kusů pohlednic po babičce,pěkně roztříděné v krabicích v jedné města ,některé hodně staré,v další pohlednice Lady,vánoční ještě černobílé,velikonoční,MDŽ ,spouty pohlednic zvířátek,svaté obrázky a květiny. Když byly vnoučata menší byla to naše taková černá hodinka s prohlížením a vyprávěním. Krabice postupem roků stále se někam přesouvaly ,místa málo a tak jsem se asi před 5 roky rozhodla prodat je na aukru . Byl to rychlý prodej a dostala jsem slušně zaplaceno.Nechala jsem si jen pohlednice Lady a jednu hodně starou na které bylo nějaké staré auto .Nakonec i na ně došlo .Penízky se rozkutálely a mě pozdě došlo že jsem prodala vzpomínky.Měla jsem je sice nafocené ale nezálohovala jsem fotky před opravou počítače a tak jsem o ně přišla. Poučená, další sbírku tentokrát odznaků které jsou v albumech a jsou skladnější než krabice s pohledy ,jsem meprodala možná nafotím a dám ještě k tématu týdne. Zmánky láska mých dvou dětí co jsem se jich nakupovala .Dcera sbírala zvířátka a květiny ,syn zas auta ,státy atd.Albumy mají dodnes a myslím si že pár jich zůstalo u mě v knihovně.Také někde na půdě krabice céček. Děkuji za váš článek poutavé čtení a rčitě i pro ostatní.

To znám od mého manžela a synů. Kluci sbírali všechno možné, ale po čase je to pustilo - kdysi sbírali plastová céčka, pak také kartičky fotbalistů a hokejistů, sportovní odznaky a společně s manželem mají tři zasklené skříňky modelů aut - dříve se říkalo angličáků. To manžela nepustilo dodnes. Jeden z kluků sbírá a staví taky modely lodí, Já nemám tolik času, ale mám radost z malé sbírky zvonečků různých druhů. Plně chápu nadšení pro filatelii, protože známky sbíral můj tatínek, Hezký článek.

Náš tatínek, Mirku, sbíral známky, začal za první republiky, pak za protektorátu, a že jsme byly dvě holky, bral v padesátých letech celé vycházející Československo dvakrát, jinak si jaktěživ nic nekoupil. Známky pečlivě dával do alb, jen ke konci, když už byl nemocný, zakládal je jen mezi stránky knihy. Umřel, když jsme byly ještě ve škole, pak jsme se s maminkou odstěhovaly, starý barák byl vlhký, my na to nějak nemyslely, po čase jsme zjistily, že se známky totálně přilepily nebo slepily dohromady, ani ve Filatelii je nechtěli, tak jsme je vyhodily. Pohledy mám také, ale už mi nepřibývají, a vozím sobě i sestře i kamínky z cest. To je asi záliba hodně lidí, kteří cestují. Díky za vyprávění.