Čtvrt století za volantem aneb Moje "Škola života"

Paní Olgo, smekám! Musel to být těžký, ale i zajímavý život za volantem a velmi by mě zajímalo Vaše další vyprávění. Osobně mám před velkými stroji respekt a obdivuji Vaši ctižádost a zřejmě i vášeň pro auta. Připomněla jste mi dramatický příběh Elišky Junkové, který jsem kdysi zpracovávala. Nejspíš jste podobné krevní skupiny. Přeji hodně radosti a dobré dny příští!

Oli, každá/ý kdo umí řídit jakékoliv vozidlo má můj upřímný obdiv. Za celý život jsem k tomu nenašla odvahu.

Ráda jsem si článek přečetla znovu a jsem moc ráda, že tu šikovnou řidičku znám osobně, i když se moc často nevídáme. Oli, ať ti to chodí stejně dobře, jak jsi dříve jezdila.

Olgo, palec nahoru. Přestože mám řidičák už mnoho let a dodnes řídím (ale žádné dlouhé štreky), obdivuji Vás. To bych určitě nezvládla, zvlášť s rodinou a dětmi. Máte můj obdiv.

Je to 6 let starý článek, ale pořád jsme, Olinko, stejné "holky". Na svém tehdejším tvrzení nic neměním.

Olinko, jsi obdivuhodná. Já jsem se pro řízení nenarodila. Mám velmi špatnou koordinaci pohybů a prostorovou orientaci. :-)

Olinko, je vidět, že volant ti přirostl k srdci a povolání jsi měla moc ráda. Jsem ráda, že tě znám a přeji ti hodně zdraví.

Miloučký příběh ...

Vážená paní Olinko. Teprve teď jsem si přečetla Váš článek. Zapůsobil na mne a rozumím tomu. Obdivuji Vás a přeji stálé zdraví.

Olgo, já se domnívám, že Tvoje barvité vyprávění výborně zapadá mezi další články tématu o školních létech. To pěkné a neobvyklé zpracování "Školy života" mě nenechalo od samého začátku na pochybách, že na konci najdu Tvůj podpis. Skvělé!