V restauraci U tří ponků
poprvé jsem spatřil Tonku,
točila se kolem pípy
při tom vyprávěla vtipy.
Působivý úsměv zářil
v jednom kuse v její tváři,
rozohňoval vtipálky
zběhlé mistry zahálky.
Tonka měla na blond vlasy,
zlatý rám nevšední krásy.
Tonka měla postavu
jak z výzkumného ústavu.
V lokále jsem často seděl
co nejblíže k pultu,
velmi brzy propadl jsem
jen jejímu kultu,
když přede mě dala pivo
svět se se mnou točil,
od té doby bych pro Tonku
i do ohně skočil.
Dala vale restauraci,
našel jsem jí jinou práci,
nastala však velká svízel,
její úsměv z tváře zmizel,
přestala si barvit vlasy,
ztrácel se lesk její krásy,
šeptali si přátelé,
že je i víc při těle.
Pohodlný život vedla,
v obličeji stále bledla.
Barva se jí vrátila
až pivečko zas točila.
(text z cyklu "šuplík")
