Hudební školy Yamaha aneb
opět "Co Čech, to muzikant?"

22. 2. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Libánský 24.2.2014 18:32

Myslím, že sociální návyky z hudebního kolektivu se muzikantům v kapele a nebo orchestru budou hodit.

Renata Zadražilová 23.2.2014 08:23

Má dcera chodí s dětma do těchto hudebních kurzů a taky si je moc pochvaluje. Děti tančí, zpívají, učí se rytmus a vůbec chovat se v kolektivu.

Olga Štolbová 22.2.2014 20:37

Zuzko, udělalas úžasnou propagaci muzice. Jen kdyby si to přečetlo hodně babiček a dědečků a zkusili nadchnout své děti i vnoučata. Díky...

Zpět na homepage Zpět na článek

Třídní sraz bývá někdy větší stres než radost. Čím je člověk starší, tím více by si jej měl užít

Budu nejtlustší. Budu mít nejvíce vrásek. Co si pomyslí moje bývalá láska, až uvidí, jaké mám břicho? Vůbec se mně tam nechce jít. Takové myšlenky často napadají ty, kterým přijde pozvánka na akci s názvem třídní sraz.

Vratislava Hofmanová, redakce

Nezapomenutelný prázdninový zážitek před 65ti lety u mé nejlaskavější tetičky

Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých kamnech, začátek vyučovací hodiny se ohlašoval kravským zvonečkem, kterým vždy služba proběhla vyšlapané schody v naší stařičké budově.

Marie Ženatová

Moji milí učitelé

Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova v perokresbě mého tatínka z mládí.

Marie Ženatová

Moje paní učitelka - šťastná to Maruška

Na začátku své vzpomínky na paní učitelku českého jazyka musím napsat, že jsem ve škole nikdy nebyla šprt. Je to divné, ale kromě spolužačky Jiřinky, která si udělala zemědělku s maturitou, neměl nikdo jiný se spolužáků vyšší vzdělání než výuční list a většina dívek šla v patnácti hned do práce.

Marie Machů

Legenda uherskobrodského gymnázia – ředitel prof. Josef Pavel

Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce studentů, stovky vyučujících a desítky ředitelů, kteří vedli tuto proslavenou školu. Každý z posledně jmenovaných zanechal po sobě stopu, někteří z nich doslova nesmazatelnou, na kterou se nedá nikdy zapomenout.

Jaromír Slavíček