Když se čas naplnil...

Dáno, úplně cítím tu nostalgii, ale Vaše práce je jedna z nejhezčích. Shodou náhod jsem se v sobotu potkala s bývalou knhovnicí z naší knihovny,u níž jsem co by žákyně 3. třídy začínala být registrovaným čtenářem. Taky jsme vzpomínaly. Dnes patřím mezi nejstarší čtenáře. Hezký článek, pohladil po duši.

Ano, knihy zůstávají i vzpomínky, ale přichází i nové výzvy. Děkuji za milé komentáře.

Hezká nostalgická vzpomínka na poslední den v zaměstnání. Já, ač jsem svou práci milovala, jsem se na poslední den před odchodem do důchodu, nesmírně těšila. Měla jsem necelý rok chalupu, kde jsem plánovala spoustu změn a hodlala jsem se vrhnout do práce tam. Jenže se mi brzy začalo stýskat po kamarádech z práce, po jejich suchém humoru, po ruchu Prahy.

Když jsem odcházela před lety z jazykové školy v Č. Bud. do Prahy, vůbec jsem to lidem neřekla. Jen asi poslední den ve 2 třídách. Bylo to trochu zbabělé, ale asi bychom společně brečeli. Na konec v archivu se zatím psychicky nepřipravuji. Ale sbalit si poslední věci, zavřít za sebou dveře a od toho dne už nejít ráno do práce, to si nějak neumím představit.

Dano poslední den v zaměstnání které bylo i tvým koníčkem ,určitě smutné bylo .

Knihy byly, jsou a nadále budou mou velkou láskou, proto si dovedu představit, jak těžko se s nimi loučí knihovnice. Naštěstí zaměstnání končí, knihy zůstávají, tak ať je vám s nimi i jinde vždycky dobře.