Ach, ta němčina aneb
Někdy byli jako děti

18. 2. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 19.2.2014 17:08

Ve škole jsem se německy nikdy neučila, vždy jsem tíhla spíš k angličtině. Přesto jsem něco z němčiny pochytila, to když rodiče nechtěli, abychom věděli, o čem spolu mluví, tak použili němčinu. Chodívala jsem za jednou starou paní, které jsem občas s něčím pomohla. Když měla čas, sedávala na lavičce před domečkem a učila mě německá slova, ze kterých mě také zkoušela. Odměnou bývaly třeba jablečné slupky nebo kůrky chleba, ale hlavně to, že jsem občas rozuměla, o čem si naši povídají.

Renata Zadražilová 18.2.2014 17:38

Měli jsme na gymnasiu přísnou němčinářku, ale díky ní jsem měla ideální základ na vysokou školu, studovala jsem právě jazyky, k němčině jsem si přibrala ještě švédštinu. Dodnes si na naši paní profesorku Seidlovou dobře vzpomínám a dokonce jsem jeden čas byla ve spojení s její dcerou.

Olga Štolbová 18.2.2014 17:10

Prima povídání, mě učila němčinu kamarádka, která žila do svých šestnácti let v německé rodině, ale nějak nám to nešlo. Já se styděla mluvit a ji to brzy přestalo bavit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Třídní sraz bývá někdy větší stres než radost. Čím je člověk starší, tím více by si jej měl užít

Budu nejtlustší. Budu mít nejvíce vrásek. Co si pomyslí moje bývalá láska, až uvidí, jaké mám břicho? Vůbec se mně tam nechce jít. Takové myšlenky často napadají ty, kterým přijde pozvánka na akci s názvem třídní sraz.

Vratislava Hofmanová, redakce

Nezapomenutelný prázdninový zážitek před 65ti lety u mé nejlaskavější tetičky

Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých kamnech, začátek vyučovací hodiny se ohlašoval kravským zvonečkem, kterým vždy služba proběhla vyšlapané schody v naší stařičké budově.

Marie Ženatová

Moji milí učitelé

Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova v perokresbě mého tatínka z mládí.

Marie Ženatová

Moje paní učitelka - šťastná to Maruška

Na začátku své vzpomínky na paní učitelku českého jazyka musím napsat, že jsem ve škole nikdy nebyla šprt. Je to divné, ale kromě spolužačky Jiřinky, která si udělala zemědělku s maturitou, neměl nikdo jiný se spolužáků vyšší vzdělání než výuční list a většina dívek šla v patnácti hned do práce.

Marie Machů

Legenda uherskobrodského gymnázia – ředitel prof. Josef Pavel

Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce studentů, stovky vyučujících a desítky ředitelů, kteří vedli tuto proslavenou školu. Každý z posledně jmenovaných zanechal po sobě stopu, někteří z nich doslova nesmazatelnou, na kterou se nedá nikdy zapomenout.

Jaromír Slavíček