Existuje zima, ale taky „fakt kosa!" (soutěž)

Ono je to jedno. Na tom, jestli mi někdo věří nebo ne nejsem závislý finančně ani jinak.

Protože Tě znám, tak vím, že nekecáš, něco z toho jsi mi už vyprávěl. Jsi borec i teď.

Omlouvám se, znovu jsem si to po sobě přečetl a ono to opravdu budí dojem, jako že jsem si ten přístřešek postavil v tom mrazu za tu odpolední chvilku. Pravda je taková, že ten přístřešek už jsem měl několik let postavený. Stavěl jsem ho ještě než jsem šel na vojnu.

Pane Králi. Ten sníh samozřejmě v létě roztál a další roky už jsem jezdil do sucha. Jednou tam nocoval můj kamarád, kterému se říkalo Grizzly, se svou novomanželkou. Byli na Brdech na svatební cestě. Od té doby bylo uvnitř velmi pěkné dvoulůžko, které tam vyrobil. Přidal jsem další fotky k článku.

Redakce už malou chybku ve vašem článku opravila-prostě zmizela :-) Jen mi není jasné, jak píšete o suchém místečku v přístřešku týpí, když jste tam podle vašeho doplňku v diskuzi jen sešlapal sníh lopaty nemaje. Oheň na sněhu není suché místečko. Ale popisoval jste to pěkně. Skoro bych tomu uvěřil.

Ten vousatý pán jsem opravdu já. Možná, že vousy na tváři i trochu zahřejí. (asi je to jen pocit). Že jsem jezdil většinou sám, oba snímky jsou samospouští. Přístřešek na svém tábořišti jsem si postavil tak, že jsem rovné cca čtyřmetrové kmeny soušek (asi jich bylo tak deset) poskládal do tvaru tee-pee a nahoře svázal. Pak jsem to obalil igelitovou plachtou. Protože to v lese byla hnusná igelitová hrůza, zaházel jsem to chvojím. Nahoře jsem nechal otvor. Myslel jsem si, že tudy bude odcházet kouř. Nevím proč, ale zůstával většinou uvnitř a udil mne. Možná najdu fotku a přidám do galerie. Stavěl jsem to v zimě. Na sněhu. Bylo ho asi metr a neměl jsem lopatu, tak jen jak jsem to ušlapal. Moje představa byla taková, že pak až zatopím, sníh uvnitř roztaje. Mýlil jsem se. Ještě koncem května jsem spával venku u ohně a dovnitř na sníh jsem si dával potraviny jak do ledničky :-) Ten přístřešek tam vydržel, řekl bych, tak patnáct, možná dvacet let. igelit je trvanlivý materiál.

Dobrý článek, ale asi jste to psal ve spěchu pod tlakem termínu a nepřečetl jste si to po sobě. - z klacků, igelitu a roští přístřešek ve tvaru indiánského týpí přístřešek. Nikdo nejsme dokonalý. Někdo táboří v mrazech na sněhu, jiný létá na rogalu nebo padáku. Úchylky, které nikomu okolo neškodí pak nevadí.

Jiří, díky za moc prima povídání. I já jsem četla jedním dechem a v teple,ale se závistí. Škoda, že jsem holka a také už dost stará na spaní na sněhu, ale opravdu by mě to lákalo.

Přečetla jsem si Vaše vyprávění pane Jiří jedním dechem a máte můj obdiv.Přírodu miluji,les je moje láska,ale ne v zimním období,takže si raději ani nechci představit to Vaše " mrazivé utrpení ". Je dobře,že jste přežil ve zdraví a hlavně,že jste zůstal věrný své lásce a radosti.....

Čtivě napsaný článek se zajímavými fotografiemi. Jen ten fousatý člověk na snímcích je asi Váš kamarád pane Libánský ? Nebo Vy a samospoušť. Kdysi jsme spali ve staré malé kolibě, která byla na Velké Fatře úplně zasypaná sněhem. Ale bylo tam tepleji než jen ve Žďárského pytli a sněhovém záhrabu. Náš tehdejší vedoucí zahynul v lavině o dva roky později na Malé Fatře. To byla hodně velká smůla a drsná zima. Zůstala po něm manželka a dvě děti. :-(