I po 125 letech zůstává tragický skon rakouského korunního prince Rudolfa obestřen dohady. Zemřel 30. ledna 1889 a jeho smrt provázelo vážné onemocnění, deprese, alkohol i závislost na morfinu. Tyto okolnosti způsobily, že se duševní stav jinak vzdělaného syna Františka Josefa I. a císařovny Sissi neustále zhoršoval. Vyvrcholilo to na loveckém zámečku Mayerling. Třicetiletý princ Rudolf tam zastřelil nejprve svou milenku baronku Marii Vetserovou a o několik hodin později také sám sebe...
Přitom Rudolf byl v dětství velmi bystrý a nadaný hoch, který dělal už od tří let velké pokroky v jazycích, počtech, psaní a náboženství. Naopak se mu moc nedařilo v tělesném cvičení, jízdě na koni a střelbě. Princ byl hodně citlivý a bojácný a neměl pevné zdraví. V císaři nevyvolávala předčasná synova duševní zralost valné uspokojení, zřejmě v předtuše budoucích vzájemných konfliktů, odcizení a snad i hrůzného konce.
Po princově sebevraždě neměl dvůr zájem vypustit do světa pravou příčinu tragédie. Objevila se tak spousta různých podvrhů a svědectví o zaručeně pravých příčinách Rudolfova skonu. Jedno je ale jisté: Rudolfovi nebylo vyhověno v jeho posledním přání, aby byl pohřben po boku Vetserové v kostele v Heiligenkreuzu. Lékaři nakonec prohlásili třicetiletého rakousko-uherského následníka trůnu (ženatý byl s belgickou princeznou Stephanií) duševně nemocným, takže mohl být pohřben v hrobce svých předků, v Kapucínské kryptě jako 113. Habsburk.
