Jak jsme spali pod sněhem (soutěž)

Rád jsem si Váš zajímavý diskuzní příspěvek přečetl pane Libánský :-) Na sněhu jsme v mrazech -20° C stanovali jen na vojně ve výcvikovém prostoru. To byla ale ve stanu malá kamínka a ráno jsme měli zamrzlé boty kanady v louži pod palandou. Přímo na sněhu jsem nikdy nepřenocoval. Ale pod širákem v přírodě zabalený do celty proti rose často. Nádherný výhled na hvězdy nad sebou celou noc. Obdivoval jsem tibetské lámy, když soutěžili na studeném větru, kolik mokrých prostěradel usuší na těle. Ale to jsem jen četl, ale nikdy neviděl.

Rád jsem si Váš zajímavý článek přečetl. Ledacos mi to připomnělo. Také jsem mnohokrát spal zahrabaný ve sněhu a nebo na sněhu jen tak pod širákem. Po noci ve sněhu ale nenásledoval návrat do vytopené chaty :-) Většinou jsem se dostal do tepla až při návratu v neděli večer ve vlaku a nebo autobuse. Se skupinou historického šermu jsme vystupovali o letních víkendech na hradech a zámcích. Na trampování mi zůstala zima.

50km na kole bych zvládla, ale na běžkách si je představit nedovedu. A také se asi spí lépe v létě pod širákem, než v zimě pod sněhem. Asi bych neusnula strachem, že mě sníh ve spánku zasype.

Moc prima článek. Pobavil jsem se . Trasu přes Sněžku na běžkách jsme kdysi také jeli. Jednou jsme přespali v iglú a měli jsme tam dost mokro. Eskymáci to asi mají vychytané.

Díky za první příjemné reakce. Pochopitelně jsem také miloval knihu "Dva divoši" od Setona, Bílého tesáka od Londona a mnohé další. Plnili jsme bobříky podle knih Foglara a stavěli jsme tee-pee z plachtoviny místo z kůží. Knihu - Stopy ve sněhu od Farley Mowata mám v knihovně dodnes. (O bobřících jsem už tady napsal článek - http://www.i60.cz/clanek_5455_soutez-prazdniny-s-uriznutou-patou.html )

Pár dní jsem tu nebyla a zase přibylo tolik pěkných příspěvků. Jako tento.

Díky za první příjemné reakce. Pochopitelně jsem také miloval knihu "Dva divoši" od Setona, Bílého tesáka od Londona a mnohé další. Plnili jsme bobříky podle knih Foglara a stavěli jsme tee-pee z plachtoviny místo z kůží. Knihu - Stopy ve sněhu od Farley Mowata mám v knihovně dodnes. (O bobřících jsem už tady napsal článek - http://www.i60.cz/clanek_5455_soutez-prazdniny-s-uriznutou-patou.html )

Moc pěkně napsáno, krásný cestopisný příběh.