Chcete si koupit (vyměnit) byt a nevíte, zda raději investovat do družstevního, nebo vlastního? Obojí má své pro a proti. Obecně platí, že družstevní bydlení je vhodnější pro ty, kteří nemají dostatek peněz pro koupi bytu za hotové, nebo nemají tak vysoký měsíční příjem, aby dosáhli na výhodnou hypotéku.
Co je družstevní bydlení?
Zajímavé je, že podle aktuálních průzkumů více než třetina Čechů (37 procent) netuší, jak družstevní bydlení funguje. „Chceme lidem jednoduše vysvětlit, jaká jsou jeho pozitiva,“ říká František Sojka, předseda družstva SBD Stavbař, které autorem posledního průzkumu.
Družstevní bydlení stojí někde na rozhraní mezi bydlením vlastnickým a nájemním. Dům je v katastru nemovitostí obvykle evidovaný jako jeden celek vlastněný družstvem, které pronajímá jednotlivé byty svým členům. Členové družstva tak nevlastní své byty přímo, ale nepřímo formou členského podílu na družstvu, s nímž je spojeno právo na pronájem bytu.
Členem družstva může být vždy jen jeden nájemník bytu, výjimkou jsou manželé. V případě bytů v osobním vlastnictví, jsou u jednotlivých bytů v katastru nemovitostí uvedeni přímo jejich vlastníci. K bytu v osobním vlastnictví může být v katastru nemovitostí zapsáno i více spolumajitelů.
Z družstevního bytu neplatíte daň z nemovitosti, přesněji řečeno neplatíte ji přímo, platí ji družstvo, ale je započítána v nájemném. Z vlastního bytu daň z nemovitosti platíte samostatně. V družstvu má nájemník obvykle jen jeden hlas – stanovy družstva mohou určit, že hlasovací práva odpovídají velikosti bytu.
Co všechno musíte platit?
Členové družstva hradí nájemné, které zahrnuje poplatky za služby, fond oprav a případně splátku anuity. Anuita se hradí v případě, že družstvo vzniklo za účelem privatizace domů a dům splácí obci nebo městské části. Výše úhrad za služby a výše příspěvku do fondu oprav se v družstvu vypočítává na základě velikosti bytu. Čím větší byt nájemník obývá, tím vyšší jsou jeho poplatky.
Pokud máte byt v soukromém vlastnictví, logicky neplatíte žádné nájemné, hradíte "jen" poplatky za služby (elektřina, plyn, vodné, stočné), ale také platby spojené se správou domu a do fondu oprav. „Družstevní bydlení je vhodné hlavně pro ty, kteří nemají dostatek prostředků na získání hypotéky. Nikomu totiž nemusíte složitě dokazovat své příjmy,“ podotýká Sojka.
Družstevní byt je možné "prodat" bez souhlasu družstva. Či spíše písemně převést členství v bytovém družstvu s právem na nájem bytu. Převod členského podílu přitom nepodléhá dani z převodu nemovitostí. Chcete-li takový byt pronajímat, mělo by tento záměr schválit družstvo.
Naopak výhodou kupovaného bytu do osobního vlastnictví je jeho použití jako zajištění pro případný úvěr. Na koupi družstevního bytu vám sice hypoteční banky už také půjčí, ale do zástavy budete muset sehnat jinou nemovitost.
Vhodná alternativa bydlení
Hypotéky však často není vůbec třeba. Zájemci o byt se stávají členy družstva tím, že uhradí základní členský vklad, jenž se pohybuje v rozmezí 25 až 35 procent celkové ceny bytu. „V některých lokalitách si tak můžete pořídit třípokojový byt i za několik set tisíc,“ uvádí Sojka s tím, že zbylou část ceny bytu splácí členové družstvu po dobu následujících 20 až 25 let ve formě nájemného. „Výše nájemného v nových družstevních bytech je srovnatelná či dokonce mírně levnější než tržní nájemné v okolí,“ vyzdvihuje další výhodu družstevního bydlení Sojka.
Družstevní bydlení tedy může být vhodnou variantou k bytu v osobním vlastnictví a lidé ho také volí jako alternativu hypoték. V Česku má dlouholetou tradici, první zmínky o něm se datují do 19. století. Velký boom družstev nastal v období první republiky a poté v padesátých letech minulého století. V osmdesátých a devadesátých letech pak tvořily družstevní byty až 40 procent nově postavených panelových domů. Pak došlo ke krátkému útlumu, který oživila až privatizace bytového fondu měst a převod těchto bytů do osobního vlastnictví. V současnosti u nás působí několik stovek bytových družstev, s výstavbou družstevních bytů v posledních letech opět začínají i někteří developeři.
