Milovaná jabloňka, která
mne životem 55 let provází

Milovaná jabloňka, která
mne životem 55 let provází

12. 6. 2015

Prošla jsem sice rozkvetlou loukou dětství a mládí, ale sny o štěstí pak zhatila 2. světová válka a neárijský původ mé maminky. Téměř celá její rodina v roce 1942 zahynula. I já jsem jako mladá dívka prošla peklem selekce a dalšími hrůzami. Naštěstí jsem poznala dobrého a čestného muže, který nám za války hodně pomáhal a v roce 1945 se se mnou i oženil.

Žel, dožil se jen 49 let, kdy na Vánoce nečekaný infarkt přetrhl naše krásné 25 leté manželské soužití.

V životě slunce vždy nesvítí, není vždy modrá obloha. Po vpádu sovětských vojsk emigroval můj syn, kterého jsem pak neviděla dlouhých 16 let. Zbyla mi zde naštěstí dcera, která se stala mou velkou životní oporou.

Kolik slzí žena a matka dovede vyplakat? Kolik vydrží bolesti? Kde bere sílu?

Před dvěma roky jsem prodělala úraz páteře, jsem doživotně vázána na francouzské hole a špatnou pohyblivost. Ale nezdolná vůle, touha vidět vnučky za oceánem a potěšení z mých dvou krásných pravnoučat mi dává sílu žít a ještě chvíli se těšit z prvních jarních kytiček, a hlavně z milované kvetoucí a vonící jabloňky na zahradě, která mne životem dlouhých 55 let provází.

Jabloňka pod oknem domu, kde bydlím, rozkvétá právě nyní, na jaře roku 2012 - pro mně již 55. rokem. V roce 1957 jsme se do domu přistěhovali a jabloňka pro nás kvetla poprvé. Krásná, obsypaná tisíci bílými voňavými kvítky a včelkami. Tehdy jsem byla štastná, měla jsem muže a dvě zdravé, chytré děti. Každým rokem po dlouhé zimě jsme se všichni čtyři na zázrak jabloňky těšili. Když zemřel manžel, vůni jsme dýchali tři. Po emigraci milovaného syna jabloňka, nic netušíce rozkvétala dále, ale již jen pro nás dvě, pro mne a mou dceru.

Dnes se z okna na zázrak přírody dívám sama, ale těším se, že přijede dcera, vnučka a pravnoučata a budou se chvíli těšit společně se mnou.

Jiřina Valentová, 87 let

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.


Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Žatecká
Milá paní Valentová,děkuji Vám za krásné povídání. Je mi 52 roků,překonala jsem krvácení do mozku,opustil mě manžel, když jsem onemocněla, syn se mnou přestal komunikovat, musela jsem se odstěhovat z vesnice, kde jsem žila celý život. Sama jsem se divila, kde beru stále sílu jít dál životem. Ale mám dceru, která mi hodně pomohla a pomáhá, 13.ledna mi dala moje první vnoučky, dvojčátka Kubíčka a Šimonka a já jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že jsem se jich dožila. Přeji Vám pevné zdraví. Věra Žatecká

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.