Taxistory: O jedné nepozornosti

S chutí jsem si Olinko po čase opět přečetla Tvé zajímavé vyprávění z dob taxikářských.Souhlasím s Jitkou,také si Tě nějak neumím představit,jak se hádáš,ale někdy člověku prostě nervy ujedou.Je prima,že vše dobře dopadlo a Ty jsi nakonec měla o přítele více.Mám ráda povídání s dobrým koncem,tak mě to celé,dobře napsané vyprávění potěšilo...díky

Oli, další ze tvých pěkných lidských příběhů. Tato srážka je šťastně za tebou a já ti přeji, aby se ti v příštím roce jakékoliv srážky vyhýbaly, aby byl šťasný a spokojený.

Je to zvláštní, že lidi se někdy opravdu poznají za nějaké extrémní situace, kdy by si nejraději vjeli do vlasů. Nebo jsou si zkraje neskutečně protivní a pak se sblíží a vše je jinak. Díky za hezké vyprávění a přeji Ti šťastný nový rok s řadou dalších příběhů pro nás.

Olinko,ty jsi takové sluníčko,ani si nedovedu představit,že jsi se jako taxíkářka hádala s tvým kolegou,ale jinak klobouk dolů,že jsi dokázala dělat takovou chlapskou práci,ale i za to,že o tom dokážeš tak hezky psát,já ti za to moc děkuji.