Taxistory: O jedné nepozornosti

Taxistory: O jedné nepozornosti

31. 12. 2013

Je krásný letní večer, vlastně už noc, doba prázdnin a dovolených. Mířím z velmi klidných a skoro spících Vinohrad do centra, dojíždím na "Václavák" a tady to tedy žije. Spousta lidí,hluk a smích, vypadá to, že 
tady nikdo taxi nepotřebuje.

Dojíždím k hotelu Jalta. Stojí tu tři, nebo čtyři prázdné, neosvětlené taxíky a přece - zahlédnu pár mávajících rukou. Už jsem zpomalila a skoro zastavila, málem jsem ty zájemce minula, a tak otáčím hlavu, jestli opravdu jdou k mému vozu a najednou rána. Ne sice jako z děla, ale střepy a plechy bylo slyšet. To jeden z kolegů, který stál s vozem pár metrů přede mnou neosvětlený a se zhasnutým motorem, zahlédl ty samé zájemce o taxík a chtěl k nim docouvat. Stačil rychle nastartovat a rozsvítit parkovací světla i nápis TAXI a začal couvat - a bylo to.

Oba jsme vyběhli ze svých poničených miláčků, zákazníci nás rázem přestali zajímat. Já -  rozbité pravá přední světla, zmáčknutý pravý přední blatník i nárazník. On - rozbitá levá zadní světla, zmáčknutý levý zadní blatník a nárazník. Moje auto vypadalo mnohem hůř, jeho bylo zase dražší. Začali jsme na sebe ječet jako dvě trhovkyně, on "jak to jezdíš, kam jsi čuměla", já "kam jsi čuměl ty,tady nemáš co couvat". A samozřejmě - hned bylo kolem nás spousta radilů a fandů.

"No jó,ženská, kdybys seděla doma, nemuselo se nic stát", a jiný "na ženskou se vytahuješ, sedíš tu už hodinu, mně jsi svézt nechtěl, že jezdíš jen za dolary". Je zajímavé, když se začnou hádat navzájem úplně cizí lidé, hned si začnou tykat.

Netrvalo dlouho a dostavili se dva příslušníci VB a "občané, rozejděte se, tady není nic k vidění". A na nás oba - ať si připravíme doklady k vozidlu, občanský průkaz a řidičský průkaz. Kolega taxikář byl o něco drzejší než já a pány příslušníky uzemnil, že jsme je nevolali a že si své problémy vyřešíme sami.
Oni byli možná rádi, že nemají práci a docela slušně pozdravili a odešli.

Tak aspoň žádná pokuta. Lid se naštěstí už skoro rozešel a my jsme se nakonec dohodli, že jsme oba nebyli dost pozorní a můžeme si za to sami. Domů jsem jela dost zničená, kde seženu někoho, kdo to rychle opraví, kolik to bude stát. Kde a kolik musím "podmazávat", hlavně abych dlouho nestála. Žádného dvorního opraváře jsem neměla, můj Žigulík byl starý necelé dva roky a žádné opravy zatím nepotřeboval.

Nejezdila jsem asi deset dní a stálo to dost peněz i nervů. Kolik to stálo pana kolegu, to nevím. Jeho auto bylo méně poničené než moje, ale zase bylo podstatně dražší. A když jsme se zase začali potkávat
na ulici, už z dálky krátce zatroubil a zdravil. Dokonce, když jsme se náhodně sešli na jednom "štaflu", mě pozval na kávu a krásně jsme si popovídali. A najednou jsem měla kamaráda, který mě občas dobře poradil a dokonce i pomohl. Bylo to v sedmdesátých letech.

taxistory
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Peerová
S chutí jsem si Olinko po čase opět přečetla Tvé zajímavé vyprávění z dob taxikářských.Souhlasím s Jitkou,také si Tě nějak neumím představit,jak se hádáš,ale někdy člověku prostě nervy ujedou.Je prima,že vše dobře dopadlo a Ty jsi nakonec měla o přítele více.Mám ráda povídání s dobrým koncem,tak mě to celé,dobře napsané vyprávění potěšilo...díky
Jana Šenbergerová
Oli, další ze tvých pěkných lidských příběhů. Tato srážka je šťastně za tebou a já ti přeji, aby se ti v příštím roce jakékoliv srážky vyhýbaly, aby byl šťasný a spokojený.
Zuzana Pivcová
Je to zvláštní, že lidi se někdy opravdu poznají za nějaké extrémní situace, kdy by si nejraději vjeli do vlasů. Nebo jsou si zkraje neskutečně protivní a pak se sblíží a vše je jinak. Díky za hezké vyprávění a přeji Ti šťastný nový rok s řadou dalších příběhů pro nás.
Jitka Chodorová
Olinko,ty jsi takové sluníčko,ani si nedovedu představit,že jsi se jako taxíkářka hádala s tvým kolegou,ale jinak klobouk dolů,že jsi dokázala dělat takovou chlapskou práci,ale i za to,že o tom dokážeš tak hezky psát,já ti za to moc děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.