Zlatá neděle neskončila zlatě

27. 12. 2013

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 30.12.2013 07:27

Milá Zuzano, času bylo dost, jen povinností o něco více. Přesto jsem na svůj profil uložila Čtvrtou adventní neděli, ale nebyla publikována: Čtvrtou adventní neděli ve spěchu jsme prožili, ani svíčku poslední jsme nezapálili. Až k štědrovečernímu stolu zasedli jsme všichni spolu, a všechny svíčky spálili. Čtyři čárky nezbyly, v koledách se ztratily... Neřešila jsem to, ale teď mě moc mrzí, že jsem vždy jen nakoukla, odhalila novou báseň a nestíhala číst všechno, to jsem si nechávala na později. Tvůj příběh je o to silnější, že se kolem dějí věci, které dříve patřily do okruhu "nám se to nemůže stát". S úchyly jsem se v mládí setkala několikrát, ale nikdy jsem nezažila šok z přepadení. S kamarádkou jsme několikrát trávily noc v Praze v ulicích, když jsme po nějaké akci čekaly na časně ranní vlak. Buď jsme měly štěstí, nebo tehdy byla opravdu "jiná doba". Až zpětně mě občas mrazí, když si uvědomím, jak jsem bývala "odvážná", když jsem sama absolvovala nejen noční toulky v cizích městech, ale třeba i pětadvacetikilometrové túry ve zcela cizím prostředí. Za příběh ti děkuji nejen proto, že byl adresován mně, a všem ženám bez ohledu na věk přeji, aby podobné zkušenosti byly ušetřeny.

Zuzana Pivcová 29.12.2013 18:31

Olinko, před tím jsem zažila už i úchyla. To je už 30 let. Také jsem nevěděla, jak to dopadne. Bydlela jsem na podnájmu na okraji Střížkova a byla půlnoc.

Olga Štolbová 29.12.2013 09:54

Zuzko,tvůj příběh mnou doslova otřásl, sama mám podobnou zkušenost,ale šlo naštěstí "jen" o úchyla.Už je to dávno,ale v noci bych se na ulici už nikdy nevydala.

Hana Práglová 27.12.2013 22:15

Zuzko,se zájmem se si přečetla tvůj článek.Lídé jsou různí.....jak kdysi řekl jakýsi klasik.Ale mezi lidmi jsou také svi......,kterým nevadí,zda se chovají hnusně k věcem,mužům či ženám.Zažila jsem pár "zvláštních" situací,takže se ti nedivím!!!!Naopak.Obdivuji ,že dosud dokážeš bydlet na stejném místě. Ale snad se opravdu trochu doba změnila .Kdo ví???? V příštím roce bych si přála.aby všechny dobré skutky byly odměněny stejně a všechna ZLA "odměněna".s "úrokama/!!!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá