Jako každý rok, i letos jsme se vydali s rodinou na procházku sváteční Prahou. Zatímco loni nás na Staroměstském náměstí přepadl štiplavý mrznoucí déšť, dnes svítilo slunce a kdyby nebyl nad Prahou lehký smog, snad by i trochu hřálo. Zahřívalo nás svařené víno a dobrý pocit, že máme co turistům ukázat (Pocházím z Moravy, přesněji z Ostravy, ale na na naše hlavní město, jeho krásu, jsem pyšný).
Staroměstké náměstí bylo totiž v poledne plné zahraničních turistů. Češtinu téměř nebylo slyšet (Pražané byli zřejmě v obchodních domech), zato z hloučků kolem orloje a stánků se ozývala němčina, italština, španělština a nejvíce samozřejmě ruština. Kdo zrovna nedržel foťák a nemačkal spoušť, ten popíjel grog, punč nebo svařák a pojídal špízy, trdelníky či pečené kaštany. Mimochodem, zatímco sortiment vánočních stánků se léta nemění, ceny zcela nápadně rostou. Cena trdelníku se vyšplhala během posledních tří let ze čtyřiceti korun na šedesát, za dvě deci svařáku už zaplatíte půl sta, kuřecí špíz, na kterém odhaduji čtyři kousky masa, pět kousků slaniny a pár koleček cibule, vyjde na stovku.
Ale ať to stojí, co to stojí, stojí za to tu atmosféru prožít. Ze všech stran se line vůně, která doslova tahá za nos, chvílemi jsou slyšet koledy, kousek dál chlapíci pěkně řežou dixieland, rytmus kapely občas podtrhává (či roztrhává) kovář bušící do kovadliny. Naše děti nejvíce zaujali bublináři, kteří vyfukovali asi půlmetrové bubliny, avšak asi největším trhákem letošních vánočních trhů na Staroměstském náměstí byli levitující fakíři. Jeden seděl na holé zemi, v pravé ruce držel hůl, té se držel druhý fakír a jeho tělo s překříženýma nohama "viselo" ve vzduchu nad hlavou sedícího fakíra. Fascinující lidé sahali rukama do prostoru pod létajícím fakírem a snažili se přijít na ten trik (pan Libánský jistě vysvětlí)...
Ze Staroměstského náměstí jsme se pak vydali Celetnou ulicí k České národní bance (kurz koruny se prý už do Vánoc nezmění) a odtud pak k Jindřišské věži, v níž byla moc pěkná výstava betlémů a z jejích horních oken byl překrásný výhled na pražské střechy.(I na dálku si můžete prohlédnout věž zde). Procházku sváteční Prahou jsme tradičně zakončili pozdním obědem v Café Louvre na Národní třídě, kde nás opět mile překvapila obsluha svou vlídností a hlavně vynikajícím jídlem (opravdu doporučuji, polední menu je cenově dostupné a ať si vyberete cokoli, vždy to stojí za to).
Ačkoli jsem absolvoval cestu s dvěma paraleny neb mě předevčírem přepadla jakási neodbytná viróza, bylo to fajn. A příští rok půjdeme doufám zase.
Přikládám na dokreslení pár fotografií, ovšem pořízených mobilním telefonem, proto omluvte, prosím, jejich kvalitu.
