Po listopadu 1989 se Československo potýkalo s nově nastalou politickou situací, se změnami po „sametové revoluci“. Federální shromáždění na své mimořádné schůzi odhlasovalo změnu ústavy vypuštěním článku o vedoucí úloze KSČ a článku o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel hlasování. Komunistický režim definitivně ztratil právo kontrolovat veškerou politiku i fungování státu. Bylo zřejmé, že SSSR už stávající komunistický režim v Československu nehodlá dále podporovat. V roce 1989 totiž už Sovětský svaz v čele s Gorbačovem vypadal úplně jinak než v dřívějších letech a jiná byla i politika směřující k zemím bývalého komunistického bloku.
Jedním z naléhavých úkolů bylo v Československu sestavit vládu bez komunistů. Premiérem se stal Marián Čalfa, který z KSČ vystoupil. Mimo jiné sehrál významnou roli také při prosazení Václava Havla na post prezidenta a prakticky zajistil jeho jednomyslné zvolení v nepřímé volbě parlamentem složeným ještě z předlistopadových poslanců. Ze svého dřívějšího působení byl obeznámený s fungováním vládních orgánů a poskytoval prezidentu Havlovi profesionální politické rady.
Do další, co do pořadí již třetí Čalfovy vlády vzniklé jako první ze svobodných voleb, byl v červnu 1990 jmenován mezi ostatními ministry také nový ministr dopravy.
Revizor Felix Kroček nastoupil v červnový den před představením nové vlády na svou poslední směnu před dovolenou. Svou dovolenou si většinou rozděloval na tři části, při té, která připadala na léto, preferoval pobyt s rodinou u moře.
Také v roce 1990 tomu nebylo jinak. Po nástupu na směnu zkontroloval několik osobních vlaků na lokálce. Vlaky na této lokálce si s oblibou několikrát do měsíce dával do svého plánu. Po přesunu do Brna přestoupil do rychlíku jedoucího do Prahy.
Při kontrole jízdenek postupně procházel jednotlivými vozy druhé třídy, občas se v některém z oddílů pozdržel odpovídáním na různé dotazy cestujících, týkaly se většinou vlakových přípojů, které vyhledával v knižním jízdním řádu. S přirážkou vystavil také několika cestujícím doplatkové jízdenky z důvodu chybějícího rychlíkového příplatku.
Jako poslední v soupravě byl zařazen vůz třídy první. Zhruba v polovině tohoto vozu vstoupil do oddílu, kde seděla samotná, pěkně ustrojena a upravena, dáma ve středních letech. Předložila mu ke kontrole režijní průkazku pro první vozovou třídu. Jeho bdělé oči hned při prvním pohlédnutí zjistily, že předkládaná železniční průkazka není v pořádku, neboť číslo napsané na kupónu ve spodní části neodpovídalo číslu natištěnému na kmenovém listu. Průkazku si dále důkladně prohlédl, přečetl si samozřejmě i jméno a příjmení. Jelikož v té době také jako jiní bedlivě sledoval celé politické dění v Československu, něco jej vedlo k tomu, aby uvedené příjmení spojoval s budoucím novým ministrem dopravy. Věděl, že se rekrutuje z železničářských kruhů a tím pádem je držitelem režijní průkazky a že je jimi tudíž vybavena i jeho rodina. Se zjištěnou skutečností cestující seznámil sdělením, že tím, že kupón a kmenový list mají rozdílná čísla, jedná se o průkazku neplatnou a z toho důvodu má být považována za cestující bez platného cestovního dokladu.
Zatvářila se velmi provinile. Neměla údajně ani tušení, že ve své průkazce má vložen nesprávný kupón, neboť si to bohužel nezkontrolovala a ani ji to nenapadlo kontrolovat, starost o průkazky a podobné záležitosti přenechávala vždy manželovi. Dále vysvětlila, že vlakem často necestuje, jede po delší době, neboť její manžel musel narychlo odjet autem do Prahy a ona tedy byla nucena použít rychlíku. Přesvědčovala jej, že v tom určitě není žádný podvod, žádný špatný úmysl, vystavená průkazka má z titulu pracovní funkce manžela u ČSD platnost pro první vozovou třídu a poplatky že má manžel určitě řádně zaplaceny. Felix Kroček to také za žádný podvod nepovažoval.
Průkazku jí ponechal na dojetí do Prahy a doporučil jen, aby si hned po příjezdu kupóny s manželem vyměnila, neboť se dalo předpokládat, že také on bude mít průkazku s neplatným kupónem a že tady došlo jen k jejich vzájemné záměně. Na tom se oba shodli. Ještě se jen tak mimochodem zeptal, není-li náhodou manželkou budoucího ministra dopravy, což mu potvrdila. Vyprávěla, jak to všechno se jmenováním manžela na ministerský post probíhalo rychle. Hned poté co byl kontaktován potřeboval co nejdříve odcestovat do Prahy, byl nucen i neprodleně zrušit na svém pracovišti plánované blízké porady. Felix Kroček jí ještě popřál šťastný zbytek cesty, odebral se na chodbičku vozu a pohledem z okna zjistil, že vlak se již přibližuje ke své cílové stanici, k hlavnímu městu Praze. Svůj postup v tomto případě považoval za správný, stejně by byl postupoval i ke každému jinému cestujícímu s takto neplatnou průkazkou, i když to nebylo zcela dle předpisů, ale jen jaksi v duchu předpisů. To, že se jednalo o manželku budoucího ministra nemělo nejmenší vliv. Ale toto setkáním přece jen bylo určitým zpestřením jeho jinak docela fádní a nezáživné poslední směny před dovolenou.
V souvislosti s touto příhodou a připomínkou jmenování nové vlády vzešlé z prvních svobodných voleb, než vlak zastavil u nástupiště na pražském nádraží, zavzpomínal ještě na listopad 1989. Kdy tenkrát jako jediný přišel na pracoviště ředitelství, po politicky bouřlivém víkendu s protesty a zvoněním na náměstích, s trikolórou na klopě zimní bundy. Trikolóru mu ještě v neděli večer narychlo uháčkovala manželka, neboť žádnou nebylo možno sehnat. Jak se to většině spolupracovníků zřejmě nelíbilo, i když to po jeho příchodu nikterak nekomentovali. On jako jeden z mála zaměstnanců ředitelství nebyl členem KSČ a nikdy se se svými negativními postoji ke straně a k její politice moc netajil. Schvaloval a také osobně podporoval studentskou stávku, studentům přírodovědecké fakulty daroval několik nových videokazet, aby je využili k nahrávání materiálů, s kterými pak objížděli různé podniky a vysvětlovali pracujícím své postoje a důvody, které je ke stávce vedly.
Také přímo na ředitelství ČSD se setkal se dvěma studenty, kteří byli u toho, když jim na fakultě kazety předával. Tito studenti byli pozváni na zasedání zaměstnanců organizovaném Občanským fórem, které na ředitelství při dispečerském aparátu hned v prvních dnech po 17. listopadu také vzniklo a kterému i Felix Kroček nabídl v případě potřeby své služby. Tím byly odstartovány postupné změny, ke kterým i na ředitelství pomalu ale jistě docházelo.
Po návratu ze směny už Felixe Kročka doma čekaly sbalené kufry připravené na cestu k moři. Na dovolenou se sice cestovalo vlakem v lehátkovém voze, ale dalších deset dní pobytu si dost dobře dovedl představit bez nádražních prostor, kolejí a houkání lokomotivních píšťal.