Bylo to v roce1970 a bylo před Vánocemi. Praha praskala ve švech, sníh nikde a pěkně sychravo. Ulice i chodníky plné lidí, bláto, hluk a naštěstí - zájem o taxíky. Staví mě paní s holčičkou, obě obložené balíčky a taškami. Jedeme na Prosek. Pětiletá Gábinka je nadšená, že řídí teta, a tak jsme hned navázaly přátelství. Dozvěděla jsem se, že má doma ještě brášku, kterého hlídá babička. Ona sama chodí do školky, kde bude nadělovat Děda Mráz, ale k nim domů příjde Ježíšek.
Potom mě Gábinka chvilku zpovídala, jestli mám také děti a kolik a jestli k nám také chodí Ježíšek. A jestli máme doma Míšu a panenku s kočárkem. Ještě mi sdělila, že se jí moc líbí, když paní řídí auto a že doma řekne tátovi, aby to také maminku naučil. A byly jsme na Proseku. Gábinka se se mnou loučila jen nerada a končila větou "na shledanou a hezky se směj." Bylo to trochu zvláštní rozloučení a mně se v tu chvíli vybavila slova mé patnáctileté dcery. Občas mi říkává "mami, musíš se pořád usmívat, to ti moc sluší." Až maminka malé Gábinky to vysvětlila "ale Gábi, přece jsem ti už mnohokrát opakovala, že se říká - měj se hezky a ne, směj se hezky.
Obě jsme se zasmály, popřály si navzájem krásné Vánoce a já šla čekat na další zákazníky. Ale, snažím se často usmívat,aby mi to slušelo. Přeju všem krásné a pohodové Vánoce.♥
Z archivu - náš portál obsahuje více než 8 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.