Není známější ochranné známky českého původu, než je okřídlený šíp, který už 90 let používá plzeňská strojírna Škoda. Logo, jehož autor zůstává dodnes neznámý, nesou nejen lokomotivy, tramvaje či poněkud méně atraktivní průmyslové výrobky z Plzně, ale také produkty mladoboleslavské automobilky. Na světovou proslulost plzeňského šípu, který byl zaregistrován přesně 15. prosince 1923, tak další české značky stále jen hledí z povzdálí.
Tak kdo je autorem?
Plzeňské strojírny, jejichž počátky lze nalézt už koncem 18. století a které dosáhly své velikosti díky nadanému inženýru a podnikateli Emilu Škodovi (1839-1900; firmu koupil 1869), přitom dlouho označovaly své výrobky jen svým názvem. Lokomotivy, zařízení pro elektrárny či cukrovary, ale i kanóny, tak na sobě měly nejčastěji jen slovo Škoda – majitel firmy trval na používání háčku – nebo písmena ŠZ (Škodovy závody) či ŠW (Škoda-Werke), někdy se také používalo písmeno Š v kruhu.
Začátkem 20. let ale firma, po první světové válce ovládaná francouzským strojírenským gigantem Schneider, začala uvažovat o vytvoření jednoduché ochranné známky. Vypsala dokonce soutěž, do které přišly na tři stovky návrhů. Kdo přitom přišel s vítězným okřídleným šípem, se nikdy nezjistilo, vynořily se nicméně spekulace, že by za elegantním a nadčasovým logem mohli být slavní výtvarní umělci, například sochaři Otto Gutfreund či Otakar Španiel.
Jisté není ani to, kde našel autor loga inspiraci, teorií totiž existuje více. Podle jedné v reliéfu, na němž byl indián s čelenkou s pěti péry, který visel v kancelářích škodováckých šéfů. Další možností je, že na známce je křídlo nesoucí traverzu, tedy symbol mostárny (tehdy důležité výrobní sekce), změněnou ovšem v elegantnější šíp. Továrna nejprve používala křídlo s pěti péry, od července 1924 pak přešla na elegantnější verzi jen se třemi péry, užívanou dosud.
Němci logo respektují
Jedinou výraznější změnu škodovácká ochranná známka zaznamenala v druhé polovině 30. let, kdy okřídlený šíp v kruhu doplnilo ještě jméno Škoda, vyvedené zvláštním typem písma. Firemní předpisy plzeňské továrny pak od počátku přesně určují podobu znaku i nápisu, které v historii používala řada dceřiných firem Škody, jež za užívání značky ovšem odváděly mateřské továrně poplatek. Mezi ně patřila i mladoboleslavská automobilka, pohlcená škodovkou v roce 1925.
Továrna, jež dnes nese jméno Škoda Auto, sice už více než dvě dekády patří pod německý koncern Volkswagen, tradiční logo ale ani ona neopustila. Jen se v jejím případě plzeňská modrá barva v roce 1992 změnila v zelenou, kterou doplnil nápis Škoda Auto, a před časem se pak v Mladé Boleslavi rozhodli logo modernizovat. Plzeňská továrna ochrannou známku, jež má řadu přezdívek od "indiána" po trochu dehonestující "slepici", stále používá v modrém provedení.
Baťa, Sigma, Orion, Čedok…
Stejnou barevnou škálu zvolili i autoři dalších slavných českých log. Například Neptunova trojzubce, který od roku 1922 používá továrna Sigma z Lutína, výrobce pump založený Ludvíkem Sigmundem ve stejné době, kdy Emil Škoda převzal plzeňský podnik. Modrá barva ale není používána jen ve strojírenství, k nalezení je také třeba v logu čokolád Orion, jejichž čtyřcípou hvězdu navrhl výtvarník Zdeněk Rykr také počátkem 20. let, poprvé se na obalech objevila v roce 1921.
Doba první československé republiky dala vůbec vzniknout řadě ochranných známek, jež se používají dodnes. Například známému nápisu Baťa, který po zlínskou obuvnickou formu vytvořil krátce po odchodu na pražská studia, kam zamířil roku 1918, nadaný valašský výtvarník Jan Kobzáň. Začátkem 20. let se zrodilo také logo s čápem, značka cestovní kanceláře Čedok. A například výrobce motocyklů Jawa si svou známku, ovál s křídly nesoucími jméno firmy, zaregistroval v roce 1931.
