Pátek třináctého. Stejný
den jako všechny ostatní?

Vím, že když jsem přišla před 31 lety do Prahy kvůli vztahu s mužem, který to krátce nato ukončil, 11. srpna jsem měla svátek a on se neozval, tak jsem si z trucu v pátek 13. srpna začala s člověkem, který mě v následujících třech letech pěkně odrovnal. Tady jsem ale byla sama sobě od začátku tím strůjcem štěstí, takže datum v tom bylo nevinně.

Jak už jsem tu v září psala, pátky třináctého mi nevadí. Naopak, dobře mě naladí. I po nich je přece víkend v pořadí. A je-li to den „jiný“, to můžem způsobit jen svými činy. Co očekávám, toho se mi dostane. A jestli ne, zas tak moc se nestane. Vždyť přijdou jiné dny odpočinku i práce a s nimi nová šance. Přesto jsem jednou měla smolný den, když jsem si na gymnaziu v nějaké soutěži furiantsky vybrara otázku číslo 13. Pohořela jsem na celé čáře, přestože mě pokládali za favorita. Jinak je ovšem čtyřka moje dobré číslo. (1+3=4)

Mně by pátek 13tého teda nijak nevadil,i když jsem dost pověrčivá,ale bojím se 13tého prosince,jako takového,už jsem to popisovala i v jedné z mých povídek.Na dnešní den připadá 46té výročí naší svatby,16té výročí od smrti mé maminky a 23let od pohřbu mého tchána,za chvíli jedu na kontrolu k lékaři a vůbec se mi tam nechce,nemám ten den od jisté doby ráda.