Vzácný člověk

Vzácný člověk

5. 12. 2013

Píše se rok 1923. V malém domečku u lesa se narodila 24.12., ano právě na Štědrý den, jako sedmé dítě. Ale již v útlém mládí umírá maminka a ona jen pár roků bydlí s tatínkem a vdanou sestrou. A protože začaly přirůstat děti a zemřel tatínek, musela odejít do služby. Velice nerada opouštěla rodinu, ale nebylo zbytí. Jako ještě nezletilá sloužila na statku ve vzdálené vesnici. Rychle si zvykla, ale přišla další rána. Statek byl v úpadku, a tak tato vzácná dívka musela "zase o dům dál".

Našla rodinu s malým synkem. Po malé době se cítila jako ve své rodině. Rychle si ji oblíbili a starali se o ni jako o svoji. A ona také opětovala jejich lásku. Čas rychle plynul a tato žena se zamilovala, a tak její náhradní rodina se postarala i o výbavu. Byla už jejich. Skončilo mládí a nastal život naplno. Vdala se a přišla do nové rodiny. Leč její "nová" maminka nebyla k ní nakloněna. Musela poslouchat a dělat vše podle ní. Už jen to, že měla rezavé vlasy, popuzovalo. Vyčítala ji, že neumí hospodařit, když se snažila udělat něco "lepšího" k jídlu a nebo snad udělat jídla víc, než bylo potřeba.

Jen těžko se žilo. Brzy se narodil syn. Tiché a nenáročné dítě. Práce na poli a hospodářství doma zabralo hodně času, a tak domácí práce a vaření zůstávalo na večer nebo noc. Po čase čekala dalšího potomka. Právě se vybíraly brambory a náhlá nevolnost  a zdravotní problém se vyhrotil v potrat. To byl další životní stres. Avšak osud jí dopřál ještě jedno dítě, dceru. Bylo to velice čiperné a divoké dítě. "Maminka "časem přestala poroučet a dá se říct, že si i začaly rozumět.

Když už se zdálo, že tato žena bude mít klidný a ničím narušený život, začala marodit. Nemoc se zdála zhoubná, ale díky bohu se lékařům podařilo její stav stabilizovat a následně uzdravit. Ale jen pár let na to začal mít problémy manžel. Po několika hospitalizacích byl diagnostikovám nádor vrostlý do průdušnice, tudíž nešel operovat. Děti už měly své rodiny, přišla vnoučata, ale osud nepřál této vzácné ženě si užít důchodu se svým mužem. Ten umírá přesně měsíc před svými šedesátými narozeninami.

Zůstala sama. Propadla depresím. Až po čase jí děti zajistily lázně, kam s nevolí odjela, poznala se s jinými lidmi a pochopila, že musí žít. Protože byla zvyklá stále dělat, vrhla se do malého hospodaření. Děti jí jezdily pomáhat, ale většinu práce zvládala sama. Téměř v sedmdesáti letech ukončila hospodaření a pomalu a jistě upadala do svého světa. Přes veškeré starosti a strasti byla celý život usměvavá,vstřícná a nikdy nehubovala. Také ráda zpívala a její "Čechy krásné, Čechy mé" si poslechli i v Lurdech o kanonizaci Anežky české při zájezdu. Dožila se 88 a v dubnu následujícího roku zemřela. Je ještě hodně krásného, co by se dalo napsat , ale 24. prosinec a 26., kdy je Štěpána, to měla tato vzácná žena svátek, mi nedá slavit veselé Vánoce. Tato žena byla moje maminka.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
To je hezká vzpomínka na maminku. Doba, ve které žily naše maminky asi nebyla lehká a přesto nás dobře a s láskou vychovaly . Také vzpomínám na svoji maminku, už je 21 let mrtvá a moc mě mrzí, že se jí už nemouhu na nic zeptat, i když bych měla plno otázek.
zuzana jedličkova
Není to tak dávno co jsem přeběhla(haha)50let.Náhodou jsem dostala na email +60.Mám spoustu mladých kamarádek a moc ráda poslouchám "techno".Ale protože se již roky věnuji výkladu karet a podobným činnostem,většinou řeším otázky typu-potkám toho pravého,podvádí mě manžel nebo přítel,budu ještě těhotná? Nevíte jak je příjemné a něžně hebké vědět,že ženy "za zenitem"zajímá i něco jiného. Děkuji za příjemné počtení a duševní "štávu".
Soňa Prachfeldová
Krásné Maruško, myslím, že naši rodiče měli mnohem těžší život nežli my a dokázali ve skrovných podmínkách zajistit skromné, leč krásné dětství.
Růžena Antlová
Krásně popsaná vzpomínka na maninku.Schází všem kteří už ji nemají stále ,ale blížící se vánoce schází mnohem víc.
Marie Novotná
Děkuji.Bylo to ve mě a muselo to ven.Je toho mnohem víc,co by se dalo napsat,snad někdy příště.Vánoce jsou svátky emocí.....
Zuzana Pivcová
Je obdivuhodné, kolik toho z maminčina života znáte a umíte podat. Třeba Vám to připadá samozřejmé, ale jsou lidé, hlavně mladší, kteří ani nevědí, kdy mají rodiče narozeniny.
Jaroslava Handlová
Marie, moc hezky jsi vyjádřila vzpomínku na maminku. Myslím, že vánoce není nutno oslavovat nikterak bouřlivě. Důležité je vzpomínat v dobrém a s láskou na své bližní, kteří už s námi nemohou být. Rozumím Tvému postesknutí. Přeji Ti - a to nejen o vánocích - hodně duševní pohody, klidu a úsměvů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.