Stará kolena

Paní Libuško, ať Vás nic zlého nepotká, a když, ať jsou u toho hodní lidé. Přeji Vám zdraví a žádné úrazy.

S pády mám také své zkušenosti. Během posledních 3 let jsem 3x upadla, tedy padám 1x ročně. Ale vždy dost nešťastně. Poprvé jsem si zlomila ruku, podruhé jsem si velmi nešikovně vyvrátila palec na pravé ruce měla 3 měsíce v sádře a ortéze a letos jsem upadla na chodbě polikliniky po mokrém linu jak dlouhá tak široká. Narazila jsem si žebra, že jsem týden spala v křesle a nemohla si lehnout, na boku obrovský hematom, vzpamatovávala jsem se z toho přes měsíc. Musím ale říci. že se mne vždy ujali nějací kolemjdoucí a pomohli vstát a jestli nepotřebuji někam dovést. Snad jsem už své pády vyčerpala. Hrozně se jich bojím.

Osobně se pádů hodně bojím, nemohu se zbavit pocitu, že jsou pro mě osudově nebezpečné. Odřeniny i naraženiny docela stačí, zlomeninu jsem naštěstí ještě nikdy neměla. Zato z pádu při vystupování z tramvaje před 19 lety, kdy se mi noha dostala mezi vůz a nástupní ostrůvek, jsem se nevzpamatovala úplně dodnes. Před 3 roky doslova sletěla z pevných schodů v metru má sestra, padala či letěla přede mnou a nevěděla jsem chvíli, jestli je po pádu živá. A také nám v tu chvíli nikdo nepomohl. Jindy se zase najde hned několik ochotných, kteří se snaží pomoci. Je to různé. Ještě, že jste si opravdu dokázala pomoci sama.

Ano stát se může v okamžiku cokoli, štěstí v neštěstí jste měla. Naražené koleno dokáže bolet pěkně dlouho. Ať se Vám daří .

Děda=DUB: Proti našemu Pečováku bydlí pán (přes 80 r.), k přechodu pro chodce to má cca 10 m (chodí dobře), jenže: Ulici se silným provozem přechází vždy hned od domu. Několikrát jsem mu říkala: "Jděte na přechod - nechtějte být "naplacato"! Ale děda je tvrdohlavý - tak už raději mlčím (je to jeho věc).

Připoměla jste mě můj karambol.Taky jsem šla už z kopečka.Ani nevím jak a už jsem letěla.Naproti mě jel autobus,řidič mě viděl,jedině proto mě nepřejel.Ale hlavně mě zůstalo v paměti jak dlouho se padá když se jde z kopečka.Když se jde do kopce,je zem hned,ale z kopečka jsem letěla a zem pořád nikde.Taky to odnesla kolena a dlaně.

Jo,jo paní Libuše dnes je taková doba,ještě si kolem jedoucí myslí,že si babka,pardon starší dáma přihnula.Zase je to jenom o liském vztahu k cizímu člověku,či bezohlednosti.Každý jsme nějaký,já klidně nabídnu staršímu člověku pomoct s taškou,či v marketu má tři věci,tak jej pustím před sebe jestli je to mladý,či starší člověk a ještě řeknu dalším,aby paní pustili.Já s tím problém nemám.Ale když potřebuji já a mám jednu věc,žádný mně nepustí před sebe.

Ano, buďte ráda, že jste mohla vstát bez cizí pomoci, a odnesla to jen ta kolena. Horší by bylo zůstat bezhnutě ležet. Dnes vás lidi klidně překročí, a jdou dál. Bohužel.

Když jsem se u silnice dolámala, dva starší pánové prošli, přestože viděli, že se nemohu zvednout. Mladík, který jel po noční z práce, nejenže mi zastavil, ale také mě odvezl do nemocnice. Všechno je to o lidech. Jsou různí.

To je dneska normální jev. Před pár lety se mi to také stalo. Švihla jsem sebou na rovné ulici. Kolena do krve a takový vztek, asi si to umíte představit. Tenkrát se mě někdo zeptal, jestli mi něco není.