Měl to být kolosální objev, jenže všechno se pak změnilo v blamáž. Lebeční kost člověka doplněná čelistí orangutana – z takového stavebního materiálu kdosi vytvořil „chybějící spojovací článek“ mezi lidoopem a člověkem. Pravda o piltdownském člověku, jednom z největších vědeckých objevů 20. století, který se stal jednou z nejtrapnějších ostud, vyšla najevo před rovnými 60 lety, 21. listopadu 1953.
Vzrušující objev amatérského paleontologa
Historie tohoto podvodu se začala psát v roce 1912. Tehdy zavládlo v archeologických a antropologických kruzích velké vzrušení, když obchodník, antikvář a amatérský paleontolog Charles Dawson nalezl v mělkém štěrkovém útvaru poblíž vesnice Piltdown v hrabství Sussex údajné zkamenělé zbytky prehistorického člověka.
Dawson, žijící v letech 1864 až 1916, byl správcem onoho pozemku a už předtím získal zásluhy významnými nálezy, jež mu vynesly členství v Londýnské geologické společnosti, a to v pouhých 21 letech.
Mimořádný nález části lidské lebky, jejíž vyvinutá mozkovna připomínala současného člověka a čelist vypadala jako z lidoopa, oznámil na schůzi Londýnské geologické společnosti 18. prosince 1912. Lebka byla okamžitě prohlašována za nejvýznamnější paleobiologický archeologický nález všech dob. Odborníci usoudili, že patří ženě, představitelce rasy, ze které vznikli jak lidé jeskynní, tak lidé moderní.
Počkat, tady něco nehraje!
Šťastný nálezce se stal nesmrtelným: jeho objev vešel ve známost jako piltdownský člověk neboli Eoanthropus Dawsoni – Dawsonův člověk z dob úsvitu lidstva.
Už pár let po Dawsonově smrti však ukázal podrobný geologický průzkum štěrkoviště v Piltdownu, že tamní štěrky jsou mnohem mladšího původu, než se dosud soudilo, a že jejich stáří neodpovídá určenému stáří Dawsonových nálezů.
A následné paleontologické objevy, zejména v Africe a v Asii, dále zpochybnily pravost nálezů. Kritické hlasy si nakonec vynutily podrobnější průzkum piltdownských pozůstatků. Intenzivní přezkoumání ukázalo, že byly velmi věrohodným podvrhem.
Autor podvodu zůstává neznámý
Stáří lidské lebeční kosti nepřesahovalo 50 tisíc let, čelist a zuby patřily orangutanovi, jeden zub pravděpodobně šimpanzovi. Jejich bližší ohledání odhalilo, že byly uměle obroušeny tak, aby vykazovaly známky „lidského“ opotřebování.
Navíc vyšlo najevo, že živočišné pozůstatky nalezené údajně spolu s lebkou nemohly pocházet z Británie. A podle chemické analýzy byly kostní fragmenty obarveny, některé sloučeninami chromu a jiné síranem železnatým.
Závěry výzkumu byly shrnuty do článku Řešení piltdownského problému, který uveřejnil americký paleoantropolog Kenneth Oakley 21. listopadu 1953 v bulletinu Britského muzea. Tajemství pozůstatků piltdownského člověka však zůstalo nerozluštěno dodnes, jejich původce se nepodařilo vypátrat a kvůli kolosálnímu podvodu musely být opraveny tisíce knih.