Od nástupu Adolfa Hitlera do úřadu spolkového kancléře v lednu 1933 se německým Židům žilo čím dál hůře. Museli čelit řadě státem zavedených diskriminačních opatření i občasným fyzickým útokům na sebe a svůj majetek. Vyvrcholením nacisty vedené antisemitské kampaně v předválečném Německu pak byla takzvaná Křišťálová noc, tedy rozsáhlý pogrom, jenž v noci z 9. na 10. listopadu 1938 postihl Židy prakticky na celé území třetí říše.
Přímá cesta k zahájení holokaustu
Křišťálová noc je mnohými historiky považována za přelomovou událost ve vztahu nacistického režimu vůči Židům. Už totiž nešlo jen o diskriminaci, ale o systematické pronásledování. Od Křišťálové noci pak vedla přímá cesta k zahájení holokaustu o tři roky později.
Impulzem, který v listopadu 1938 rozpoutal rozsáhlé rasové násilí, byl atentát na německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha. Sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Grynszpan ho 7. listopadu 1938 vážně postřelil, aby se tak pomstil za osud své rodiny. Ta byla totiž v rámci nařízení německé vlády vypovězena na polské hranice.
Nacistická propaganda se rozhodla využít Grynszpanův čin ve svůj prospěch. V následujících dnech všechny německé noviny v čele s nacistickým listem Völkischer Beobachter publikovaly na prvních stranách nenávistné antisemitské články.
Goebbels: Spiknutí proti národu!
Už v den atentátu začaly v severním Hesensku první útoky na židovské objekty. Když pak 9. listopadu postřelený Rath zemřel, pronesl ministr propagandy Joseph Goebbels útočný projev, v němž atentát interpretoval jako projev židovského spiknutí proti německému národu a vyzval veřejnost k odvetě. Zda šlo o Goebbelsovu vlastní iniciativu, nebo zda ministr jednal na Hitlerův příkaz, není jisté. Funkcionáři SA a dalších organizací si řeč každopádně vyložili jako pobídku k zahájení pogromu.
Násilné akce se rozhořely kolem jedenácté večer. Naplno zuřily po celou noc, přičemž v některých odlehlejších oblastech skončily až 10. listopadu odpoledne. Kromě prakticky celého území Německa zasáhl pogrom v menší míře také nedlouho předtím připojené Rakousko i Německem okupované bývalé české pohraničí (například Karlovy Vary, Liberec či Sokolov).
Podle střepů z rozbitých výloh a oken dostala akce bezmála poetický název Křišťálová noc. Realita však měla k poezii daleko. Podle aktuálních odhadů bylo zničeno či poškozeno přes 1200 synagog a židovských modliteben a zhruba 7500 obchodů. Přímo při akci bylo zabito 91 osob. Historikové ale upozorňují, že pogrom měl i řadu nepřímých obětí, jak lze usuzovat podle zvýšeného počtu sebevražd v listopadu 1938.
Vrchol nacistického cynismu
Dobový německý tisk násilnou akci interpretoval jako spontánní projev spravedlivě rozhořčeného lidu. Stejně se k akci stavěla i většina nejvyšších představitelů nacistického režimu. Vrcholem nacistického cynismu ovšem bylo odsouzení německých Židů k zaplacení kontribuce, tedy jakési daně, za způsobené škody ve výši jedné miliardy marek. Kromě toho museli Židé uklidit střepy z ulic a zároveň jim úřady zabavily pojistky za zničený majetek.
Křišťálová noc znamenala přechod k nové fázi represí vůči Židům, vyznačující se systematickým pronásledováním této náboženské menšiny. Bezprostředně po pogromu bylo zatčeno na 30 tisíc Židů, z nichž většina skončila v koncentračních táborech. Následovala takzvaná arizace majetku, tedy státem prováděná krádež, a stěhování Židů do ghet. Brána ke „konečnému řešení židovské otázky“ byla otevřena.