Zasněně lyrická, ale i spontánní a temperamentní, prostě typ bláznivého děvčete, který divák bude milovat. Tak viděl herečku Natašu Gollovou režisér Martin Frič, v jehož filmech se proslavila. Málokdo asi nezná její Evu, která tropí hlouposti a domů chodí zásadně oknem. Po boku Oldřicha Nového zářila například i ve snímcích Kristian, Hotel Modrá hvězda či Roztomilý člověk. V životě ale měla Nataša Gollová, od jejíhož úmrtí uplyne 29. října čtvrtstoletí, blíže spíš ke svým rolím křehkých a lyrických dívek.
Z dobré rodiny
Říká se, že z prvorepublikových hereček byla Lída Baarová nejkrásnější, Adina Mandlová nejsvůdnější a Gollová nejvzdělanější. A bylo tomu asi tak, i díky tomu, že její otec byl poslanec a právník František Xaver Hodáč a dědeček profesor historie Jaroslav Goll, po němž si později zvolila umělecký pseudonym. Gollová ovládala několik cizích jazyků, studovala i v Anglii, věnovala se baletu, hrála na klavír a jezdila na koni.
„Snobství nesnášela a přátelství, které rozdávala, bylo spolehlivé. Byla s ní ohromná legrace,“ vzpomněl na Gollovou herec Svatopluk Beneš, s nímž ztvárnila řadu mileneckých párů, mimo jiné v Pohádce máje. Její životní láskou byl francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara, s nímž se seznámila v roce 1932 v Paříži (kde se účastnila taneční soutěže) a s nímž ji pak pojilo dlouholeté přátelství.
Roztržka s Mandlovou
Nataša Gollová se narodila 27. února 1912 v Brně jako Nataša Hodáčová, křestní jméno dostala podle hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Zapsala se na Filozofickou fakultu UK, odkud ale odešla kvůli divadlu. Na jevišti začínala v roce 1934 v Olomouci, rok nato dostala angažmá v Divadle na Vinohradech. Již v roce 1932 ale debutovala ve filmu epizodní rolí ve snímku Kantor Ideál. Zlomem v kariéře pro ni byl rok 1939, kdy zazářila v první české crazy komedii Eva tropí hlouposti. Po boku Oldřicha Nového hrála týž rok i v Dívce v modrém a Kristianovi.
Před kamerou se párkrát sešla také s tehdejší femme fatale Mandlovou, která bývala její dobrou kamarádkou. „Když jsem se vrátila z Berlína a dozvěděla se, že mně Willyho za mé nepřítomnosti přebrala, naše přátelství skončilo,“ vysvětlila Mandlová konec jejich kamarádství. Přitom prý všichni Nataše vztah s Čechoněmcem Wilhelmem Söhnelem vymlouvali, protože věděli, že po válce kvůli tomu bude mít problémy. Což se stalo.
Poválečné komplikace
Poválečný režim jí navíc připočetl účinkování v německé veselohře Vrať se ke mně, pro niž se Gollová zbavila svého ruského jména a nahradila ho nezávadným Ada Goll. Nepomohlo jí ani těsně po osvobození ošetřování bývalých vězňů v Terezíně, kde se nakazila tyfem. Režim ji označil za kolaborantku a zbavil možnosti hrát v Praze.
V roce 1947 se Gollová provdala za divadelního režiséra Karla Konstantina, s nímž odešla do Českých Budějovic. Před kameru se vrátila v roce 1951 ve Fričově historické veselohře Císařův pekař - Pekařův císař, v němž ji diváci mohli poprvé vidět v barvě, jako Kateřinu vydávající se za umělou ženu Sirael. Od roku 1955 byla členkou Divadla satiry, pozdějšího ABC, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1971.
Smutný konec hvězdy
Na plátně naposledy připomněla její komediantskou jiskru v roce 1974 postava neohrožené stařenky pronásledující lupiče v komedii Zdeňka Podskalského Drahé tety a já, v níž se sešla s Jiřím Hrzánem a Ivou Janžurovou. V osmdesátých letech se Gollová objevila ještě v několika televizních inscenacích.
Smutný konec herecké hvězdy, jíž osud nedopřál potomky, se začal odvíjet v šedesátých letech, kdy jí zemřela matka i manžel. A když se přidaly potíže s kyčelními klouby, začala stále více zahánět samotu alkoholem. V roce 1987 ji kolegové Stanislav Fišer a Josef Zíma přesvědčili, aby se přestěhovala do domova důchodců v Krči, kde v říjnu 1988 zemřela. Pochována je na Vyšehradském hřbitově v Praze.