Výstava fotografií Tarase Kuščynského (1932 až 1983), autora známých inscenovaných fotografií, zejména ženských aktů z 60. a 70. let, začne v pátek na Staroměstské radnici v Praze. Retrospektiva prezentuje dobové autorské zvětšeniny, které byly pro účely výstavy nově zrestaurovány. Výstavu doplňují snímky herců a zpěváků či ukázky Kuščynského užité tvorby, tedy kalendáře či obaly gramodesek.
Fotografie Kuščynského v době normalizace pro mnohé symbolizovaly ženskou krásu i málo dosažitelnou erotickou produkci. Již tehdy se podle kurátora výstavy Pavla Vančáta staly součástí národní vizuální paměti. Na tehdejší dobu odvážná témata romanticky i existenciálně zabarvené ženské nahoty si získala popularitu v tehdy prudérním Československu i v zahraničí.
„Ústředním námětem Kuščynského tvorby byla žena, chápaná jako fantom i jako součást přírody, žena jako otázka, která odráží a problematizuje mužskou existenci. Tento ´předfeminstický´ přístup v sobě ale vždy obsahoval hlubokou úctu a respekt k ženě jako osobnosti,“ řekl Vančát.
Kuščynskyj je svébytným jevem historie české fotografie, na jedné straně uznávaným až do zbožnění, na straně druhé neuznávaným až do zatracení. Jeho fotografie romantizují ženu jako krásného a tajemného tvora. Modelky v zadumaných pózách posadil do kapradí nebo je opřel o mohutný strom a nechal na diváka působit jen jejich tichou krásu.
Sám kurátor ale nedává odpověď, jak lze dnes na Kuščynského tvorbu nahlížet. „Stojí před námi neočekávaná normalizační odrůda secese? Je Taras novým Drtikolem či Rosettim Husákových dětí? Nebo jde jen o vizuální anomálii, existující v meziprostoru mezi prudérností komunistických kánonů a věčnou romantickou touhou?“ ptá se Vančát.
Taras Kuščynskyj vystudoval architekturu a pracoval jako projektant, od poloviny 60. let se věnoval jen fotografování. Vedle aktů se zabýval portrétní, reklamní a módní fotografií a sporadičtěji i fotografií krajinářskou. Spolupracoval s řadou časopisů a od roku 1970 pracoval také pro Divadlo Semafor.