V EU se nejvíc učí angličtina.
Pak následuje francouzština

K znalosti cizích jazyků v Česku bych ráda řekla, že nevěřím tomu, že 69 procent Čechů mluví ještě druhým jazykem, pokud nemají na mysli pokus o slovenštinu. Češi jsou v tomto ohledu dost sebevědomí a za znalost považují často již to, že jsou na dovolené schopni nakoupit si v obchodě. Také při volbě královny krásy Miss mě docela pobaví, jak každá finalistka uvádí, kolika jazyky se ve svých 18 letech domluví. Jiná situace je u cizích firem, které mají v Česku zastoupení, kde mladí lidé denně hovoří na pracovišti s cizími kolegy. Mám možnost chodit na oběd do jídelny přímo u archivu, kam jinak chodí jen mladí z různých firem, a tam zní běžně angličtina. Myslím ale, že to je spíš jen záležitost velkoměst. Celkově coby stát máme v tomto ohledu hodně co dohánět. Já jsem dnes už více než 40 let ve styku s němčinou na různých úrovních. Jezdila jsem na kurzy do NDR, později jsem byla na několika mezinárodních konferencích a dalších akcích. Bohužel musím říct, že cizí kolegové z někdejšího "východního bloku", Poláci, Maďaři, nyní už i Slovinci, Srbové, dokonce i Rusové, jsou jazykově na daleko vyšší úrovni než Češi. Alespoň v tom resortu, v němž se pohybuji. A co se týče našeho pracoviště, tak tam je to jazykově zatraceně slabé a až na výjimku nevím, že by měl někdo snahu se jazykově vzdělávat.