Soutěž: Prázdniny s uříznutou patou

Já jsem vstoupila do skautského oddílu v roce 1947 a než jsem se stačila seznámit s kamarádkami v oddíle, byl Skaut zrušen,ale bobříky jsem také lovila.A nad knížkami pana Foglara jsem litovala,že nic takového namůžu také prožívat.

Je zvláštní, že v tom vyprávění je cítit mužský styl, a to nejen tematicky. Je věcnější, informativnější, bez emotivních příkras. To pouze konstatuji, není to kritika žádné z obou stran. Naopak. Pouze vyjádření údivu nad tím, jak nás naše ženskost či mužskost charakterizuje i literárně.

Ten titulek se vám povedl, protože přitahuje pozornost. Hezky popsané klukovské zážitky s plněním bobříků. Můj vnuk je plnil také, ale až po roce 1995 u bobří řeky Lužnice. Popis zranění je mírně drastický, ale bohužel v naší rodině si v řece rozřízli nohu o plechovku. Je neuvěřitelné, co jsou lidé schopni hodit do řeky, aby se nad tím zavřela voda. Píšete zábavně, tak pište více. Díky.

Vyprávění hodné "Štorcha", i když v jiné rovině. Redakce to bude mít tentokrát hodně těžké. Přece jen jsme skupina, která má těch vzpomínek hodně.