Soutěž: Prázdniny s dětmi
na sopkách Itálie (Díl II. - Vulcano)

Také se mi Váš článek moc líbil a pobavily mne výroky dětí, které jsou ve všech rodinách velmi podobné v téměř stejných situacích. Podivila jsem se kolik dalších čtenářů v diskuzi navštívilo také Liparské ostrovy. Sama jsem byla zatím jen na Vesuvu. Váš odkaz na video s vrtulníkem mi Vesuv připomnělo. Díky a těším se na Vaše další cestopisné články. Před časem jste sliboval něco o Japonsku ?

Po hezky popsané Etně jsem byla zvědavá, zda dojde i na Liparské souostroví. Mirku, nezklamal jste, připomnělo mi to můj první pokus (neúspěšný) o zdolání Etny v r.1991, tehdy už se země pod námi prapodivně chvěla, byl velmi striktní zákaz stoupat nad 2000 m. Za dva dny ve všech novinách psaly, že se Etna opět probudila a chrlí lávu! Vícekrát už jsem ji nezdolávala, jen úctyhodně k ní vzhlížela z kouzelné vyhlídky na Vámi též zmíněné Taormině. Z Liparských ostovů jsem měla podobné krásné postřehy jako Vy - jen s tím rozdílem, že já tam cestovala bez rodiny, naposledy v roce 2011

Paní Pivcová nepovažuji se za spisovatele jako byl učitel dějepisu Eduard Štorch, ale jen za čtenáře serveru i60.cz, který jen občas nějaké zážitky napíše :-) Letecky se člověk dostane rychle daleko, ale nemá ten vnitřní pocit velké vzdálenosti. Tak jsem cestoval do Japonska, ale na sopku Fudži jsem se bohužel nedostal, protože jsem měl jiný program, který by bylo neslušné narušit ve vztahu k hostitelům.

Paní Práglová v Čechách a na Moravě je tolik krásných míst, která nikdy nestačíme navštívit, že není co závidět. Líbí se mi, že rozšiřujete možnosti cestování v Klubu seniorů u vás. To je více než chvályhodné. Cestování někam daleko je pro seniory už fyzicky i finančně hodně náročné.Díky za komentář.

Tady jsem nikdy nebyla.Díky a tiše "závidím".

Jste dobrá kombinace cestovatele a spisovatele, to mám ráda. Z dalších se to daří ještě Hance Práglové a Jarce Handlové. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. Na Sicilii bych kvůli Etně taky jela, zvažovala jsem i Neapol v kombinaci s Capri či Ischií, ale jsou to pro mě dost dlouhé namáhavé cesty. Já radši rychle letecky, i když cestovatelsky to není ono. Tak si aspoň přečtu Vaše další vyprávění.

Paní Olgo taky jsem toho před rokem 1989 nestačil moc nacestovat. Nejdál do Řecka služebně a v Rusku na Sibiři. Podle možností časových i finančních to doháním a ž nyní, ale Kalousek nám skoro zmrazil důchody, a tak se šetří na cesty trochu hůř.

Miroslave díky za zajímavé vyprávění.Vaše odkazy jsem hned skoukla a lituju,že za mého mlada tohle všechno bylo nedosažitelné.Teď už to asi nestihnu.

Díky za první reakci na článek o další sopce. Jsem rád, že komentář napsal někdo, kdo ta místa také navštívil. Je to opravdu mimořádný zážitek pro nás Středoevropany bez moře. Na pláži v městečku Brolo jsme také měli černý sopečný písek. Kapitána lodi jste asi musela důkladně okouzlit, když vás pustil k řízení lodi :-) Správný odkaz na písničku Karla Gotta - Léta prázdnin je tady http://www.youtube.com/watch?v=YfgV8chRNbw nebo s Vondráčkovou http://www.youtube.com/watch?v=cfc-CkCn27Q - anglická verze - The Seasons in the Sun -zpívá Terry Jack http://www.youtube.com/watch?v=YG9otasNmxI a originál Jaquese Brela ve francouzštině http://www.youtube.com/watch?v=h02pNUKInBo - je zajímavé porovnat úpravy písniček i různé texty

Navsteva Liparskych sopecnych ostrovu stoji za to. Je to uzasny zazitek. Vsude tam cpi sirny zapach, ktery funi ze zlute ocouzenych dir,,voda na plazi bubla jak unika horky plyn, v sirnem blaticku se koupou lide s lupenkou, je tam plaz s uplne cernym piskem a kristalove pruzracnou vodou a vsude prodavaji suvenyry ze sopecneho kamene ktery je jako cerne sklo. Krome toho je zajimave si poslechnou od pruvodce jak tam tudy kracela historie. I samotna cesta lodi byla zazitek, kapitan me nechal chvili ,, ridit ,, lod.