Až s čtyřmetrovými vlnami, silnými mořskými proudy, mlhou a vodou o teplotě tří stupňů Celsia se na více než sto kilometrové trati popasovala skupina otužilců, které se před několika dny jako první na světě podařilo přeplavat Beringův průliv. Mezinárodní výprava překonala trasu z Čukotky na Aljašku za šest dnů a nocí. Potvrdil to jediný český účastník štafety Zdeněk Tlamicha. Fantastický sportovní výkon nyní čeká zápis do Guinessovy knihy rekordů.
"Podmínky nebyly úplně optimální, právě proto se naše cesta protáhla z původně plánovaných dvou dnů na šest," vypráví Tlamicha. V průlivu oddělujícím Tichý oceán od Severního ledového oceánu panují drsné klimatické podmínky, úžinou prochází silné podmořské proudy, počasí se navíc velice rychle proměňuje. "Chvíli svítí slunce a během půl hodiny přijde hustá mlha," popisuje jednačtyřicetiletý český plavec. Vítr navíc může dosahovat rychlosti až 25 metrů za sekundu.
Výpravy se účastnila asi šedesátka mužů a žen z celého světa, každý z nich měl ve štafetě bez neoprenů s bójkou uvázanou kolem pasu plavat dvakrát. Někteří ale fyzicky i psychicky vypjatou situaci nezvládli. Postupně se tak skupina zúžila na zhruba dvacítku nejsilnějších. Tlamicha se do rozbouřeného ledového moře potopil celkem desetkrát, vždy na deset až 15 minut. Na odpočinek na mateřské lodi, na které plavce v extrémních podmínkách svážely menší čluny, tak příliš mnoho času nezbývalo.
Krušné okamžiky plavby
Náročné podle něj bylo překonávat vysoké vlny, plavat ve tmě, dešti a v mlze. "Zažili jsme okamžiky, kdy nám opravdu nebylo moc veselo," líčí Tlamicha. Sám se účastnil záchrany jednoho z plavců, který se v rozbouřené vodě začal topit. Mezitím, co jej posádka člunu zachraňovala, ztratila ve tmě z dohledu jiného otužilce, který právě absolvoval svou část štafety. Jindy zase doprovodný člun ztratil cestu k mateřské lodi a zhruba půl hodiny bloudil po moři. "To už jsem se připravoval na nejhorší," líčí sportovec. "Stačilo málo a všichni účastníci se nemuseli vrátit," podotýká.
Otužilci se museli vyrovnat nejen z rozmary počasí, ale i s nebezpečím, které jim hrozilo v případě setkání s velrybami, kosatkami nebo mroži. Všechna pro člověka nebezpečná zvířata ale naštěstí pozorovali jen z dálky. "Plaval jsem jedním úsekem a myslel jsem, že jsou kolem medúzy, ale najednou jsem zjistil, že plavu mezi kusy masa," vypráví Tlamicha. "Chvíli mi pak trvalo, než jsem znovu získal klid a koncentraci," říká. I tak prý byly situace, kdy se cítil bezpečněji ve vodě, než na lodi. Zvláště při silném vlnobití.
A teď vzhůru na Bajkal
Každý podle Tlamichy reagoval na vypjaté situace jinak. "Kolega Jack poté, co vylezl z vody, nedokázal půl hodiny zformulovat normální větu," vypráví se smíchem. "Celé je to o hlavě, tělo je totiž neuvěřitelný organismus, který zvládne obrovskou zátěž," říká. Je velice rád, že se mohl výpravy zúčastnit. "Šlo totiž nejenom o sportovní výkon, výprava měla i symbolický význam," dodává. Účastníci chtěli připomenout mimo jiné osudy letců, jejichž životy v těchto místech skončily za druhé světové války.
Český otužilec, který se živí jako policista, několik dnů po návratu plánuje další výpravu. Tentokrát se chce s dalšími českými otužilci pokusit přeplavat ruský Bajkal.
