Soutěž: Prázdninový výlet s Longem

Když jsem se v roce 2008 přestěhovala z malé vesnice Lažany v okrese Blansko, kde jsem žila celý život, do Rousínova, byla jsem přesvědčena, že mě už nic moc hezkého v životě nečeká. Ale velmi jsem se mýlila a jsem moc šťastná, že tuto větu mohu napsat. Tehdy jsem špatně mluvila po mozkové příhodě, dělalo mi velké problémy vyjadřování, hledání slov. Poznala jsem tam vietnamskou rodinu, které se zrovna narodil malý klučina s krásnýma očima. Hned jsme si s Longem padli do očí a do našich srdcí. Když jsem se nahnula nad Longa do kočárku, hned se na mě usmíval. Sedávali jsme spolu a já jsem se snažila neustále něco povídat. Když jsem přestala, tak se dožadoval mého vyprávění. Jeho maminka mě často žádala, jestli bych ho nehlídala, ale já jsem odmítala, bála jsem se. Ale potom mě požádali, jestli bych ho nemohla hlídat jeden měsíc, a tak jsem tehdy souhlasila a Longa jsem hlídala čtyři roky, než začal chodit do školky.

S Longem jsme si vzájemně velmi pomohli. Já jsem musela celé dny povídat, což mi velmi pomohlo. Učila jsem se znovu dětské říkanky, básničky, abych je mohla učit Longa a tento úžasný fešák už ve třech letech mluvil naprosto bravurně česky, uměl vyslovovat všechna písmenka a když jsem ho vždycky vracela rodičům a oni mi chtěli něco říct a nevěděli, jak se to řekne česky, tak to řekli vietnamsky Longovi a ten mi to řekl česky a to vlastně dělá stále. Je to velmi úsměvné, když spolu jdeme někde po městě a on slyší vietnamský jazyk, tak mi řekne: "Babičko chceš vědět, co si povídají?" Zažíváme s ním tolik úsměvných situací, tolik krásných chvil. A tehdy, když jsem ho hlídala, jsme si slibovali, že spolu někdy pojedeme na dovolenou.

Letos jsme se s mým přítelem Milanem domluvili, že bychom mohli na dva dny vyrazit i s Longem. Mockrát se mnou spal u mě doma, ale to věděl, že jsme v Rousínově a maminka je v domě kousek od nás, ale mimo město jsme spolu ještě na víc dnů nikdy nebyli. Nakonec jsme vyjeli do Jeseníků na tři dny. V pátek, kdy jsme začínali náš výlet, byl sraz s Longem u jejich domu v 8.30 hod. Jeli jsme pro něho a myslela jsem si, že jedeme zbytečně brzy, ale Long už čekal u domu s kufrem a s maminkou. Na zádech měl batůžek a oči mu zářily jako dva diamanty. Maminka nám říkala, že už nemohl dospat a venku že už stojí půl hodiny. Naložili jsme Longa i kufr, kolo a vyrazili jsme vstříc našemu dobrodružství.

Nejezdíme po dálnici, ale přes vesnice, městečka a města, abychom poznali nové kraje, abychom viděli spoustu zajímavého. První naše zastávka bylo arboretum v Bystrovanech. Potom jsme pokračovali dál do cíle naší cesty. Další naší zastávkou byl Rešov. Zaparkovali jsme auto a vydali jsme se k Rešovským vodopádům, vzdáleným asi 2 km od parkoviště. Ač bylo veliké vedro a my s Milanem jsme toho měli docela dost, tak Long neustále pobíhal a mluvil a mluvil a když uviděl vodopády, tak se hned začal vyzouvat a vysvlíkat, protože dovolená u Longa rovná se koupání. Odpočali jsme si, vyfotili a vydali se zpět k autu. Čekal nás oběd a potom už jsme vyrazili do Domašova, kde jsme měli objednaný nocleh v penzionu.

Ubytovali jsme se a Long se neustále dožadoval bazénu, když už jsme na dovolené. Tak nakonec jsme jeli do České Vsi do krytého bazénu a tam jsme si koupání užili všichni tři. Long skákal do vody a já se musím přiznat, že je šikovnější plavec než jsem já. Říkali jsme si s Milanem, že musí být unavený – ráno byl brzy vzhůru, cesta autem, velké horko a nakonec koupání, ale to jsme se mýlili. K večeři jsme dostali houbovou omáčku, maso a knedlíky a Long snědl porci jako jsem měla já a ještě si přidal knedlík. Na závěr spořádal i zákusek, ale únavu jsme u Longa nějak nemohli najít. Ptali jsme se ho, jestli by nechtěl zatelefonovat mamince, ale na to mi odpověděl, že ne, že maminka si potřebuje od něho odpočinout, protože on pořád mluví a maminku už hodně bolí hlavička. Maminka ale nakonec volala sama, ale Long neměl čas s ní mluvit. Ještě jsme byli venku a když jsem našeho kluka potom uložila, tak pořád vykládal a vykládal a vzpomínal, co jsme všechno dělali a co jsme viděli.

Dědeček usnul dřív než Long, ten potom spal celou noc jako dudek, jak s oblibou sám říká. Druhý den jsme měli naplánovaný výlet lanovkou, a to i s kolama, jenže ráno pršelo, tak jsme vyrazili na výlet do Polska, do krásného města Nisa. Když jsme tam přijeli, tak už nepršelo, prohlédli jsme si město, kde byla krásná bazilika Panny Marie, koupili jsme si zmrzlinu, Long si koupil auto a vydali jsme se zpět. Doma jsme se oblékli na kolo a vyrazili jsme se přes Červenohorské sedlo do Koutů nad Desnou, kde jsme sedli na krásnou sedačkovou lanovku a vyjeli jsme na Kraví horu. Long jel takovou lanovkou poprvé a já nikdy nezapomenu na jeho rozzářené oči, na jeho tvářičku, na jeho radost. S Milanem jsme ho jen pozorovali a oba jsme byli šťastní, když jsme viděli, jak je šťastný on.

Na Kraví hoře jsme nasedli na kola a vydali jsme se dolů kolem dolní nádrže Dlouhé Stráně, najeli jsme 14 km a bylo nám moc hezky. Do penzinu, kde jsme pobývali, přijela německá rodina s chlapcem, kterému mohlo být šest roků a s miminkem. Oba chlapci se okukovali, oba by moc rádi s tím druhým navázali kontakt, ale nevěděli jak. Milan učil Longa jak německy říct "jak se jmenuješ, já jsem Long" . Uměl to hned a brzy s Jonasem byli kamarádi. Bylo to úžasné sledovat, jak si dva šikovní kluci spolu hráli a ani jeden neuměl jazyk toho druhého. Věděli, co ten druhý po něm chce, v tu chvíli si vždy uvědomím, že by se od těchto šohajů mohli učit dospěláci.

Den nám uběhl jako voda a před námi byla poslední noc. Long mi pořád na prstíčkách ukazoval, že ještě nejedeme domů, že jsme teprve druhý den na dovolené. Ráno jsme po snídani sbalili naše tašky, rozloučili jsme se a vydali se na zpáteční cestu. Cestou zpět jsme se stavili na zámku Úsov, kde jsem já byla jako malá školačka na školním výletě a potom několikrát se svými dětmi. Doma jsme byli asi ve čtyři hodiny, kdy jsme Longa předávali jeho rodičům. Těšil se už na maminku, pomazlil se s ní a potom prohlásil: "Dědo kdy pojedeme zase na dovolenou?"

Máme ještě v plánu jet s Longem na dva dny do Prahy, svézt se s ním metrem, ukázat mu město, protože Long je vnímavý kluk, poslouchá, co mu vyprávíme a my se potom nestačíme divit nad tím, kolik si toho zapamatoval. Tento malý klučina je naší velkou radostí, dává nám smysl života a já se jen modlím, aby nám to vydrželo už napořád.