Soutěž: Akční dovolená aneb "Prchejme!"

Milá paní Jano, protože je Chorvatsko naší láskou, hlavně moře, už jsme ho navštívili vícekrát a vždy vypracuji plán výletů, neboť ležet celý den na pláži nebo na skalinách nás zase tolik nebere, takže projedeme oblast, kde právě jsme a máme tudíž dost zážitků. Po výletu jdeme k vodě a k večeru jsou pláže docela vylidněné, takže máme moříčko jen pro sebe. Když to vezmu od severu k jihu, byli jsme na Istrii, na Krku přímo v Krku, bydlili jsme kousek od moře a večerní procházka po promenádě do centra byla neuvěřitelná. Moc se nám líbilo, ale nyní vyšroubovali ceny a už je to jen pro boháče. V Biogradu na moru v 87.roce, na příslib. Naše první dovolená mimo republiku, vůbec se mi odtud nechtělo. Museli jsme jet přes Maďarsko. Dále Pakoštane, nádherné moře a příroda kolem, Jesenice-Suhi Potok, bydlení přímo na pláži, ale provoz, že se nedala přejít silnice a vyjet autem ze dvora byl nadlidský výkon. Ovšem údolí řeky Cetiny nám pak bylo odměnou. Na už zmíněné Makarské, zapomněla bych na Vodici, kde jsme vymysleli, jak neplatit parkovné, když se nám nechtělo nosit vše pěšky. Řešili jsme to tak, že jsme tam byli dříve, než výběrčí a schovali auto za stromy. Také jsme bydlili na Čiovu, ale koupání nic moc a daleko. A konečně v Cavtatu, tedy ještě kus pod Dubrovníkem, a na výletě jsme byli až v Kotoru. Přepluli jsme trajektem do Černé Hory a objeli jsme celou Boku Kotorskou. V Dubrovníku jsme byli na vystoupení všech krajových lidových souborů, i z Bosny, Č.Hory, Slovinska, nádhera! Jinak městečko Cavtat není až tak starobylé, nic moc tam není, ale je to nejjižněji položené poslední ubytování. Samozřejmě jsme propátrali široké okolí, i pevnost, hlídající zemi před přepadením z moře. Letos jsme to zkusili ( z nějakého slevarisu, jinak jezdíme na blind) do Hotelového komplexu Resnik v Kaštelu Štafilič, s chatkami nebo "bungalůvky", lákalo nás all inklusive, takže jsme nemuseli vézt balíky jídla a vody. Bylo to bezstarostné, ale dálka, navíc mně moc nechutnalo, jsem mlsná a pít se muselo jen v jídelně. Líbilo by se mi jet do Poreče a bydlit v areálu Pláva Laguna, viděli jsme to a uchvátilo nás, ovšem je to drahé. Také nás už všechno bolí, tak to vypadá, že budeme na chalupě a tu a tam si zajedeme na výlet po Česku a Moravě, i když jsme už prozkoumali všechny kraje, skoro všechna krásná náměstíčka a množství hradů a zámku, my nezmaři. Jenže z důchodu nic nezbývá a penzijní fond se už hodně ztenčil. Na Plitvicích jsme se také zastavili, ale byli jsme utahaní, neboť kvůli nehodě byla desetikilometrová objížďka, kterou jsme za lijáku jeli neuvěřitelných pět hodin. Poprvé jsem záviděla mužům, že mohou čůrat ve stoje. Kdybych se tak nestyděla, přičapla bych mezi dveře. Ale kdyby se dala kolona do pohybu... Raději jsem riskovala rupturu močového měchýře. Na závěr - nádherný zážitek jsme měli ve Slovinsku, v jeskyních v Postojné. Zdravím.

Sice dobrodružná dovolená,ale já bych řekla i riskantní a nezodpovědná,ale hlavně,že jste se vrátili v pořádku domů.Jeli jsme poprvé do CHorvatska v r.2002 a ještě jsme sem tam narazili na pozůstatky války,ale i při dalších návštěvách.Válka není nikdy legrace,jde o život.

Šmankote! Jsem docela dobrodružná povaha, ale na tohle bych asi neměla. Máte můj obdiv. Jsem moc ráda, že jsem stihla navštívit Jugoslávii před válkou. Moc se mi tam líbilo. Mimo jiné jsme byli i na ostrově Pagu, ale na sen mého dětství - Dubrovník - nedošlo. Škoda. Teď už by se mi tam nechtělo. Na zpáteční cestě jsme navštívili Plitvická jezera. Voda je tam opravdu tak neskutečně modrá, jak byla ve filmových mayovkách, a navíc jsem tam viděla v přírodě kvést bramboříky. Nezapomenutelné!