Sovětský svaz provedl svůj první pokusný výbuch vodíkové bomby před šedesáti lety, 12. srpna 1953. Stalo se tak ale až devět měsíců poté, co jej v tomto „prvenství“ předběhli Američané. U zrodu sovětské vodíkové bomby stál Andrej Sacharov, fyzik, pozdější disident a nositel Nobelovy ceny za mír.
Ten objevil závažné chyby v dosavadním projektu vodíkové bomby a navrhl nové schéma. „Jeho“ bomba byla vyzkoušena poprvé v roce 1953 u Semipalatinska. Sacharov se později věnoval vývoji dalších bomb, ale postupem času stále více přemýšlel o dopadech jaderných výbuchů. Došlo to tak daleko, že nakonec začal aktivně vystupovat proti jaderným zkouškám.
Princip vodíkové (termonukleární) bomby je založen na slučování jader těžkých izotopů vodíku. V důsledku podobných reakcí září hvězdy. Energii potřebnou k překonání jaderných sil, které slučování brání, může vodíkové bombě dodat výbuch klasické jaderné nálože (při něm se prvky štěpí, nikoliv slučují).
První atomovou bombu SSSR vyzkoušel v roce 1949, čtyři roky po Spojených státech.