Otevřený dopis Libušce Kozákové

Jsem věkově to, co Libuška. Stoprocentně s Tebou souhlasím, taky jsem na její článek reagovala a divím se, proč nechce jít k doktorovi, aby jí pomohl alespoň od některých bolestí ulevit. Taky mne bodalo u srdce, několikrát mi dělali EKG a nic - nakonec se sondou zjistilo, že je to zanícený jícen, ráno polknu piluli a je po bodání. Mimo to si ještě dám něco na páteř, něco na žíly, něco na tlak a něco na ředění krve a kápnu si do očí a můžu vyrazit vstříc novým zážitkům. Záměrně nepíšu, co užívám, léky jsou individuální, s tím může pomoci jen odborník dle vyšetření a výsledků. Samozřejmě máme už tělíčko opotřebované, s tím nic nenaděláme. Já ráda říkávám, že bych brala vše, co mám, co jsem získala, ať už rodinu, pět vnoučátek, vědomosti, zkušenosti....jen to zdraví bych chtěla mít jako před dvaceti lety - ale to mi nikdo nedá :-) a tak se snažím žít s tou tělesnou schránkou, kterou mám. Důležitá je mysl, duše, srdce - tady jsem mladice a to je hlavní!!!!!!!!!!! Mám tolik aktivit, že mi den nestačí a kdybych se ještě měla sledovat, kde mne píchá, tak by den musel mít 36 hodin :-)

Milá Olinko,již se spolu " chvilku " osobně známe a vždy jsem si Tě moc vážila.Ale za tento otevřený dopis paní Libušce si Tě vážím ještě více.Myslím,že jsi tam napsala svůj názor za všechny ostatní.Každý,komu přibývají roky,ztrácí něco z vitality,něco chtěného odchází a nechtěného přichází,,,ale vše je přirozené a normální.Jen nám chybí občas trpělivost a snad i více pokory by neškodilo.Ale přesto se dá i v tomto věku zažívat spousta krásných chvil a chvilek,jen se nebát,nelitovat se a hlavně si neříkat, " to nejde,už jsem stará -ý "....Jak já s nadhledem říkám,dokuď udržím myšlenku,je na světě krásně....a s humorem jde všechno snáz.Tak hodně zdraví všem!

Milá děvčata, ještě musím dodat, že po přečtení Libuščina postesknutí jsem byla ráda, že to nečtu jako mladá. Asi bych se k smrti vyděsila a bála se stáří. Trochu mě zarazil zdánlivě příkrý a nekompromisní "tón" Olinčina komentáře. Ale vzápětí se mi všechno hezky rozleželo v hlavě a bylo mi jasné, že to obě psaly s čistým svědomím, ale hlavně s vědomím toho, že tak "to" prostě je. Stárneme. No a co? S tím jsme se už narodily. Tělo prostě nemládne, ale to se vůbec netýká duše. Ta je mnohem, mnohem starší a na rozdíl od těla má možnost mládnout. Tak jí/si to dopřejme alespoň v myšlenkách. Ty jsou přece jen a jen naše.