Přežili války a hladomory a mnozí z nich dosud bydlí v chatrčích bez topení, s několika jüany na den. Jak je tedy možné, že se tito staří Číňané dožívají vysokého věku, jednoho z nejvyšších na světě? láme si hlavu agentura AFP.
Kanton Čcheng-maj tvoří vesnice roztroušené v pomerančových hájích na tropickém ostrově Chaj-nan, nejjižnější provincii Číny. Z 560 tisíc obyvatel tu je více než dvě stě stoletých, což je jeden z nejvyšších podílů na světě. Nejméně tři z nich jsou dokonce "superstoletí", jak se označují osoby starší 110 let. Takových lidí je na celém světě sotva 400.
Stařenka Li Aj-ču, jejíž tvář lemovaná bělostnými vlasy je zbrázděna vráskami, je jednou z nich. Můžeme-li věřit povolení k pobytu vydanému vládou, narodila se v roce 1900, 11 let před pádem posledního čínského císaře.
Každý den vychází ze svého malého pokojíku s betonovými zdmi, kde vrčí elektrický ventilátor, a pozoruje kachny na rodinné farmě. Když přicházejí návštěvníci, táže se své rodiny: „Kdo jsou ti lidé?“
Stejnou otázku položila i onoho dne, kdy jí úředníci přišli předat čestnou medaili za dlouhověkost. S tímto oceněním jí náleží měsíčně 500 jüanů (asi 1500 Kč) a lékařská péče zdarma.
Těžká práce na poli
Kanton Čcheng-maj má několik společných znaků s dalšími regiony považovanými za "přístavy dlouhověkosti", a to na Kubě, na řeckých ostrovech, v Japonsku či v Kostarice. Jsou to důraz na rodinu a životní styl vyznačující se fyzickou námahou a stravou bohatou na ovoce a zeleninu.
V době, kdy Čína procházela historickými zvraty – od japonské invaze po komunistický režim, od plánovaného hospodářství po otevírání se světu – většina obyvatel Čcheng-maj pokračovala v tom, co dělala vždy, v obdělávání polí.
„Nikdy jsem nesportoval, ale těžce jsem pracoval na poli,“ zdůrazňuje šestaosmdesátiletý Wang Kchaj-lu, jenž žije velmi skromně se svou manželkou Wu Aj-che. Upřesňuje, že se vzali těsně po druhé světové válce, po kapitulaci Japonska před 68 lety. Bydlí v malém domečku a musí ručně pumpovat vodu ze studně, aby mohl zalít zahrádku.
Ústřední postavení zemědělství ve všedním životě je možná onen klíčový faktor, soudí Jennifer Holdawayová z americké Rady pro sociální výzkum (SSRC), která se do Čcehng-maj vypravila.
„Není tu mnoho průmyslu, tropické klima je příjemné, mají tu dostatek ovoce a zeleniny a půda je zde bohatá na selen,“ vysvětluje. „V takovém prostředí člověk nepotřebuje mnoho, aby se cítil dobře: jednoduché bydlení, síť proti moskytům a několik blízkých lidí kolem sebe,“ míní badatelka.
Alkohol i společnost
Experti se shodují v tom, že oblasti dlouhověkosti ve světě se jen zřídka shodují se zónami nadbytku.
Místní obyvatelé zmíněného kantonu však přičítají své železné zdraví spíše alkoholu. Sü Jü-che, jemuž je podle jeho povolení k pobytu sto čtyři let, prohlašuje, že si denně dává několik sklenek místní pálenky z obilí.
„Piju alkohol každý večer, ale jen trochu. Zahřívá to,“ souhlasí osmdesátník Šeng Še, jenž má 31 dětí a vnoučat.
Li Aj-ču se svými 113 lety nabízí další recept. „Užívá hodně arašídového oleje,“ prozrazuje její pravnučka.
Říká se, že na dlouhověkost má příznivý vliv také aktivní společenský život. To se v Čcheng-maj potvrzuje: staří lidé se každé ráno scházejí u šálku čaje, muži hrají karty a ženy rozprávějí nebo poslouchají staré operní nahrávky. Jsou zvyklí chodit brzy spát a časně vstávají, aby stihli tento rituál.
O „dlouhověký“ kanton Čcheng-maj se už začali zajímat investoři – doufají, že tam přilákají důchodce z celé Číny. Mezi bloky zcela nových domů již nese jedna rezidence hrdé označení: „Centrum dlouhověkosti“.
