Bylo to krásné, úspěšné a nezapomenutelné půlstoletí. Pásmem Komu patří jazz zahájila před 50 lety, 22. července 1963, činnost poetická vinárna Viola na pražské Národní třídě. Za doprovodu rytmů na něm tehdy zazněly například Ginsbergovy, Ferlinghettiho a Vozněsenského verše. Ve Viole se poté postupně začali zabydlovat přední umělci slova i hudby a renomovaní členové Národního divadla zde recitovali verše a přednášeli krásnou prózu. Po skončení literárních večerů se ve Viole shromažďovali i hudebníci a výtvarní umělci.
Duchovním otcem vinárny byl Vladimír Justl, který stál v jejím čele od roku 1965 až do začátku devadesátých let. Justl, jenž v roce 2007 dostal cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře, napsal pro Violu několik stovek scénářů, které pak jako režisér nastudoval, řadu z nich také převedl ve spolupráci se Supraphonem do trvalé podoby na gramofonových deskách.
Ve Viole například zněla poezie jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta i v dobách, kdy básník nemohl publikovat. V poslední době se Viola zaměřuje na uvádění různých dramatických útvarů od divadelních koláží až ke světovým dramatickým bestsellerům. Za výkony ve Viole získali cenu Thalie Josef Somr, Blanka Bohdanová a David Prachař.
V minulé divadlení sezoně dosahovala návštěvnost na jednotlivá představení v průměru 85 procent kapacity hlediště, přičemž ceny vstupenek se pohybují mezi 200 až 350 korunami. Nová sezona začíná ve Viole 9. září, předprodej vstupenek bude zahájen 26. srpna.
Kabaret, smršť, anekdota...
I to nabízí program ve Viole
„Po divadelních prázdninách bych pozvala diváky především na tři poslední premiéry, uvedené v julilejní 50. sezoně divadla Viola,“ říká jeho ředitelka Miluše Viklická. „Hitem uplynulé sezony se stal rozverný kabaret Století hitů, aneb to nejlepší z české populární hudby a poezie 20. století. V představení se míchá všehochuť tónů od Vrchlického po Žáčka a od Lehára po Kollera. Pro tuto inscenaci je charakteristické střídání hlasitého smíchu s hlubokým tichem v hledišti. Na jevišti dovádějí Berenika Kohoutová, Jaromír Meduna a Jan Meduna.
Fascinujícími vzpomínkami na vášnivé, kruté a přesto celoživotní manželství letce a spisovatele Antoina de Saint Exupéryho provedou diváky Tatiana Medvecká a Martin Hofmann v představení Život jako smršť.
Historickou anekdotou o Euripidovi můžeme nazvat brilantní hru Žena z Korinta. Moudrá a přitom divácky vděčná hra stylově souzní s prostorem Violy. Stejně jako dvě předchozí premiéry se stala erbovním titulem jubilejní sezony. Jistě i zásluhou charismatické Hany Maciuchové v hlavní roli Lyké.“
Mezi Violou a Národním divadlem vede pomyslný
pražský chodník slávy, říká režisérka Lída Engelová
S Violou je takřka po celou dobu její existence spjatá režisérka Lída Engelová, které k ní vzplanula už ve druhém ročníku na DAMU. „To bylo v roce 1964 – a pak už jsem ve Viole zůstala doteď. Mnohokrát jsem tam stála na jevišti, psala scénáře, režírovala... Poprvé to bylo v inscenaci z veršů Josefa Kainara Moje blues s Josefem Abrhámem. Viola byla od počátku místo, kde mohli hrát i ti herci, kteří zrovna nebyli pro režim v kurzu. Mezi Violou a Národním divadlem vede pomyslný pražský chodník slávy. Fotografie na stěnách Violy dokládají, že v ní hrál odnaproti každý, kdo o to stál: Dana Medřická, Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský a mnozí další. Vedle zkušených špičkových herců se tady setkává s veršem či nejkrásnější prózou i řada mladých herců. Viola je prostě magické místo.“