Očkování na dovolenou zajímá čím dál více čtenářů. O odpovědi na vaše nejčastější dotazy jsme proto požádali paní doktorku Danielu Fránovou ze Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem, oddělení očkování a cestovní medicíny Plzeň.
Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem zeptat, jestli je nějaké očkování ze zákona povinné. V létě se chystáme hodně cestovat. Lenka P., Praha
V České republice je u dospělých osob povinné pouze očkování proti tetanu, samozřejmě dvojnásob to platí, pokud vyjíždíte do zahraničí, tam může být riziko daleko vyšší. Dále může být v některých zemích vyžadováno očkování proti žluté zimnici. Seznam těchto zemí je k dispozici ve specializovaných centrech očkování. Výjimečně, například u poutníků do Mekky, může být vyžadováno očkování proti meningokokovým infekcím. Někdy je očkování nutné u cestovatelů, kteří jedou na studijní pobyt, třeba do USA – tam to není vyžadováno zákonem, ale nařízením instituce nebo školy. U dětí je v Česku řada povinných očkování. Jestliže vaše vnoučata vyjíždějí do zahraničí, mají být v první řadě očkovány proti těmto povinným infekcím podle platného očkovacího kalendáře, teprve poté proti dalším infekcím, které jsou jen doporučené.
Zdravím, je možné říct, které země jsou z hlediska nákazy nebezpečných nemocí a epidemií nejrizikovější? Alena V., Brno
Co se týče rizikovosti cesty, záleží na oblasti, do níž jedete, na charakteru cesty (pracovní pobyt, organizovaná turistika, individuální turistika – třeba baťůžkáři), na délce pobytu, na zkušenosti cestovatele, na způsobu stravování či dostupnosti pitné vody. Méně rizikové jsou cesty po Evropě, severní Americe, Austrálii, mezi rizikovější oblasti patří rovníková Afrika a jihovýchodní Asie. Rizik při cestování je hodně. Od cestovatelského průjmu, infekčních nemocí, infekcí přenášených hmyzem, pokousání zvířetem, po úraz či výškové nemoci nebo alergická reakce. Osobám, které mají nějaké chronické onemocnění, hrozí zhoršení stavu. Ale záleží na mnoha faktorech, nejen na oblasti, do níž jedete.
Vím, že po prodělané žloutence je nutné držet dietu, ale nejsem si jistý, jak dlouho se musí držet. Je stanovená nějaké doba, po kterou se dieta musí dodržovat? Marek P. Liberec
Stanovit dobu léčby bez znalosti průběhu onemocnění u konkrétního nemocného člověka nelze. Průběh onemocnění může být totiž bezpříznakový, lehký, středně těžký nebo také velice závažný. I doba dodržování diety se liší, obvykle je to půl roku až rok. Také složení a přísnost diety se mění. V akutní fázi nemoci je přísnější, v rekonvalescenci se pak doporučuje racionální strava s vynecháním zátěžových jídel, jako jsou smažené potraviny, tučná jídla a podobně.
Plánuji hodně cestovat po Egyptě a Středozemí. Můžete mi poradit, které očkování se doporučuje a bez kterého určitě nejezdit? Pavel J., Kladno
Do celého světa doporučujeme na prvním místě zkontrolovat očkování proti tetanu. To by měl mít každý Čech, je to jediné povinné očkování u dospělých osob u nás. Do Egypta na krátkodobý pobyt (u moře) je vhodné mít očkování proti žloutence typu A. V případě delší cesty, turistiky napříč zemí či několika zeměmi se doporučuje očkování proti oběma žloutenkám typu A i B a proti břišnímu tyfu. V současné době je očkování proti břišnímu tyfu v Česku hůře dostupné, je přechodný nedostatek této vakcíny, ale to časem pomine a zase bude do výčtu očkování patřit. Dále můžeme uvažovat o očkování proti vzteklině, jestliže při cestě hrozí riziko kontaktu se zvířaty.
Zajímalo by mě, jaká jsou nutná či doporučená očkovaní po Evropě. Hodně cestuji do Chorvatska a Itálie. Karolína T., Liberec
Při cestách po Evropě doporučujeme kontrolu platnosti očkování proti tetanu, dále očkování proti žloutenkám typu A i B, nebo aspoň žloutence typu A. Vhodná je i kontrola očkování proti spalničkám. Možné je též přeočkování proti černému kašli kombinovanou vakcínou proti tetanu, černému kašli a záškrtu. Do některých evropských zemí zejména střední a východní Evropy je dobré být očkován proti klíšťové encefalitidě. V sezóně chřipkových viróz a epidemií, která probíhá v podobném období jako u nás, je pak možné využít očkování proti chřipce. Každopádně v zemích na jihu Evropy je vyšší výskyt žloutenky typu A i některých jiných infekcí.
Plánujeme cestu do Asie, konkrétně do malajského Bornea. Budeme hodně v přírodě, v národních parcích. Doporučila byste nám brát antimalarika? Jaký typ a kdy je nutné je začít brát? Luděk, Praha
Při cestě na Borneo obvykle doporučujeme užívání antimalarik. Vhodný lék pro konkrétního cestovatele a režim užívání doporučí lékař očkovacího střediska. Koupit až na místě nedoporučuji. Léky jsou sice levnější, ale nemáte záruku kvality. Navíc je nutné antimalarika užívat už před pobytem v malarické oblasti.
Nejsem lékařka, ale je možné, abych i tak rozpoznala žloutenku? Jsou nějaké jasné příznaky, které mohou na takovou nemoc poukazovat? Věra K., Olomouc
Diagnostika se provádí na základě klinických příznaků a laboratorního nálezu. K příznakům, které vás mohou upozornit na žloutenku, patří zažívací potíže (nechutenství, zvracení, bolest v pravém podžebří) a chřipkové příznaky (zvýšená teplota, bolesti svalů a hlavy). U některých typů žloutenky to mohou být také bolesti kloubů. Typické zežloutnutí kůže a očního bělma může nastat, ale nemusí. V některých případech totiž probíhá žloutenka i bezpříznakově. Někdy se může nemoc projevit i tmavou močí a světlejší stolicí. Spolehlivá je však pouze laboratorní diagnostika onemocnění. Tu může udělat praktický lékař nebo odborný lékař na infekčním oddělení. Léčení nemoci bývá provázeno přísnou dietou a rekonvalescence může trvat až půl roku.
MUDr. Daniela Fránová
Vystudovala lékařskou fakultu UK v Plzni, obor všeobecné lékařství, dále se specializovala v oboru epidemiologie. Pracuje na Oddělení očkování a cestovní medicíny Plzeň, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem. Jako externista vyučuje na Fakultě zdravotnických studií ZCU. Specializuje se na problematiku cestovní medicíny, rizikového chování dospívajících, prevenci HIV/AIDS a dalších infekcí.
