Moje prázdniny u babičky v Ražicích
Nádraží v Ražicích. FOTO: Karel Jiříček

Moje prázdniny u babičky v Ražicích

30. 6. 2021

Slovo "Prázdniny" by mělo být napsáno zlatým písmem a ověnčeno vavřínem, neboť si to doopravdy zaslouží. Při jeho vyslovení jsem i po létech stále ještě naplněná blažeností a znamená pro mě opravdu moc.

Naše babičky měly jistě někde neviditelnou svatozář, neboť já byla dítě s neuvěřitelnou fantazií a vymýšlela jsem hry zvlášť nebezpečné, právě ty byly totiž nejžádanější.

Rodiče neměli samozřejmě pro takové hry pochopení, i ostatní dospělí byli zásadně proti, ale toto omezování mé fantazie trvalo pouze do prázdnin. Poslední školní den jsme sestra a já položily samé jedničky na stůl, výměnou za dva sbalené kufry, které naše maminka popadla, odvlekla na nádraží, a odeslala nás zrychleným vlakem k babičce do Ražic. Jižní Čechy jsou samy o sobě balzám pro jakkoliv starou či mladou duši, pro nás to byl ráj. Absolutní svoboda! Zula jsem boty a obula je až na konci prázdnin. Až na drobné vyjímky, jako třeba jízda motoráčkem k druhé babičce do Písku.

V Ražicích jsme se tenkrát sešly tři děvčata, tedy my dvě vnučky a babiččina neteř Irenka. Mně bylo tehdy osm a půl, sestře čtyři a tři čtvrtě, Irence dvanáct. Většinu výprav za dobrodružstvím jsem absolvovala jen s Irenkou, neboť sestra byla malá a zdržovala nás.( A žalovala). 

Ten den jsme vhodily dopis do schránky na nádraží, kam jsme byly vyslány, a mně napadlo, že bychom mohly jít kus po kolejích. Jen tak. Kousek za ražickým nádražím jsme vstoupily na koleje a šly směrem na Putim. Skákala jsem z pražce na pražec a nabalovala jsem si tér, olej a další na chodidla. Kousek před putimským nádražím jsem přiložila ucho na koleje, abych slyšela, zda nejede vlak. Vlak jel. Doběhly  jsme na nádraží a já měla úžasný nápad, že bychom mohly zajet do Písku k druhé babičce, když už jsme v půli cesty.

Za poslední drobné jsem koupila dva dětské a frčely jsme motoráčkem na Písek. Ani nevím, jestli by průvodčí uvěřil Irence těch necelých deset. Byla o dvě hlavy vyšší, než já. Ale dobře to dopadlo a my se objevily u babičky. Vypadala jsem, jako bych měla kopýtka. Navíc šatičky, z nichž už jsem před pár léty vyrostla a pas měla přes hrudník. Babi i děda spráskli ruce, děda zavolal do Ražic, ať babičce někdo vyřídí, že jsme v Písku a šel mi koupit boty, zatímco se babička pokoušela sedřít mně z nohou nabalenou špínu. Z části se jí to podařilo, zbytkem jsem se přilepila k ponožkám, jenž jsem dostala společně se sandálky.

Děda nás odvezl autobusem do Ražic a schytala to Irenka, protože je starší a má mít rozum. Ponožky  mi musela babička z chodidel odstříhat a ještě dlouho trvalo, než se mi zbytek odrolil.

 

prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Ač to tak na první pohled nevypadá, děti jsou pořád stejné a mají hlavy pořád plné "dobrých nápadů". Ty prázdniny u babiček všem závidím. já měla obě v místě bydliště, takže jsem kromě dvou pionýrských táborů nikde na prázdninách nebyla. Ale měli jsme zahradu a za humny pole, louky, bunkr, lesy a přehradu. To byl můj prázdninový ráj často vykoupený výpraskem, když jsem zapomněla přijít včas domů.
Helenka Vambleki
Taky jsi byla (jako já) pěkné kvítko! Já se těm mým vnoučatům nedivím, že tak zlobí, vždyť to mají po babičce!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.