„Jsem Berlíňan!“ pronesl Kennedy
německy. Ta věta vstoupila do dějin

„Jsem Berlíňan!“ pronesl Kennedy
německy. Ta věta vstoupila do dějin

26. 6. 2013

Boeing amerického prezidenta přistál na letišti v Berlíně chvíli po půl desáté. Bylo dopoledne 26. června 1963, foukal vítr a na nebi se honila šedivá mračna. Uvítací ceremoniál pod taktovkou ochranných (dříve okupačních) mocností dal tušit, že oficiální vztahy mezi USA a spolkovým Německem nejsou nejlepší. John Fitzgerald Kennedy totiž přiletěl do Západního Berlína dvaadvacet měsíců po postavení Berlínské zdi, kterou Spojené státy přijaly jako bolestnou cenu za svobodu a bezpečnost, a obvyvatelé Západního Německa to museli se skřípěním zubů přijmout.

Triumfální cesta prezidentské limuzíny

Jenže atmosféra se po prezidentově příletu začala rychle měnit. Po ceremoniálu se obloha rozjasnila a Kennedyho limuzína se vydala do ulic. Náhle bylo všechno jinak. Trasu lemovaly stovky tisíc lidí a vůz se chvílemi jen těžko prodíral hromadami květin a konfet. Kennedy doprovázený kancléřem Konradem Adenauerem a západoberlínským starostou Willym Brandtem byl z bouřlivého přijetí jako v transu. Nehledě na diplomatický chlad mezi Bonnem a Washingtonem, Berlíňané dobře věděli, komu hlavně vděčí za svobodu a demokracii.

Triumfální sedmihodinová cesta městem vyvrcholila Kennedyho projevem u schöneberské radnice. Tam dvě stě tisíc lidí skandovalo pět minut bez ustání prezidentovo jméno.

John Fitzgerald Kennedy, tehdy šestačtyřicetiletý, byl skvělý řečník, jeden z nejlepších v moderní historii. A v Berlíně pronesl možná nejemotivnější projev svého života!

Jak se to řekne, zeptal se tlumočníka

Přitom památnou větu, která vstoupila do historie studené války, si nachystal až na poslední chvíli. Krátce před vystoupením se zeptal svého tlumočníka: „Jak se řekne německy – jsem Berlíňan?“ A pak si několikrát nanečisto nacvičoval správnou německou výslovnost.

Je to rovné půlstoletí, co Kennedy v berlínském odpoledni uchvátil davy, které si ho přišly poslechnout. „Všichni svobodní lidé, ať žijí kdekoliv, jsou dnes občany Berlína. A proto já, jako svobodný člověk, hrdě prohlašuji...,“ řekl prezident anglicky a s náležitým důrazem německy dodal: „Ich bin ein Berliner!“ (Jsem Berlíňan!). Pro obyvatele rozdělené metropole znamenalo toto symbolické gesto ujištění, že Spojeným státům není jejich osud lhostejný.

 

Slova z Kennedyho projevu,
která ještě dnes berou dech

„Pokud jsou na tomto světě lidé, kteří neví, o co ve střetu mezi svobodným světem a komunismem jde, pak jim můžeme říct, ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří tvrdí, že komunismu náleží budoucnost. Ať přijdou do Berlína. A jsou v Evropě i v ostatních částech světa další, kteří tvrdí, že je možné s komunisty spolupracovat. I ti ať přijdou do Berlína. A je i několik málo těch, kteří říkají, že je sice pravda, že je komunismus zlým a špatným systémem, ale dovolil jim dosáhnout hospodářského pokroku. Jen je nechte, ať přijdou do Berlína! Život ve svobodě není jednoduchý a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom u nás lidi udrželi a zabránili jim, aby kamkoli odešli.“

 

Dvě rozdělená Německa,
dva rozdělené Berlíny

V roce 1949 vznikly na území Německa dva státní útvary. V oblastech, jež po válce okupovaly USA, Británie a Francie, byla vyhlášena Spolková republika Německo. Ve východním, ruském sektoru vznikla Německá demokratická republika (NDR) budovaná jako stát s monopolem komunistické strany. Stejný osud potkal i Berlín. Jeho západní část představovala jakýsi ostrůvek obklopený ze všech stran územím nepřátelsky naladěného Východního Německa. V srpnu 1961 nechalo vedení NDR obehnat západní sektory Berlína zdí. Americký prezident Kennedy se tehdy nechal slyšet, že zeď sice není kdovíjak hezké řešení, ale je tisíckrát lepší než válka. Následná nejistota ohledně budoucnosti západního Berlína se nevyhnutelně promítala i do životů běžných obyvatel. O to větší význam pro ně měla Kennedyho návštěva v červnu 1963.

 

Prezident Ronald Reagan o 24 let později:
Pane Gorbačove, zbourejte tuhle zeď!

Slavnou větu pronesl v Západním Berlíně i Ronald Reagan. V létě roku 1987 mluvil u Brandenburské brány, přičemž ho od východního Berlína oddělovala nejen zeď, ale i neprůstřelné sklo. Bylo to v době tzv. perestrojky, s níž začal tehdejší sovětský vůdce Gorbačov. Ronald Reagan se na něj obrátil slovy: „Generální tajemníku Gorbačove, pokud usilujete o mír, o blahobyt v Sovětském svazu, o uvolnění, přijďte sem, k této zdi. Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu. Pane Gorbačove, zbourejte tuhle zeď!“

Později Reagan vzpomínal, co ho k těmto slovům inspirovalo. Byl to prý nápis nastříkaný na zdi Říšského sněmu: „Tahle zeď padne. Víra se stane skutečností.“ Reagan se domníval, že autorem nápisu byl nějaký mladý obyvatel Západního Berlína. Ve skutečnosti jej však na zeď nasprejoval rok před tím jeden americký turista.

JFK studená válka
Autor: editor editor
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.