Černý šerif v prodejně s drahými parfémy má oči jako ostříž. Důchodce absolvoval inovaci. Postoupil operaci šedého zákalu pravého oka. Zdařila se. Nyní je hlídač opatřen dokonalými čidly zraku a připadá si jako Rys Ostrovid. Uznává ale, že jeho slídivé pohledy mohou být pro zákaznice nepříjemné. Často proto předstírá pohled úplně jinam, periferním viděním však sleduje cvrkot kolem. Když jedna obstarožní matrona prohlásila: "Pane, vy mne sledujete!“ dostalo se jí patřičné odpovědi: "Paní, musím vás zklamat, zájem o hezké zákaznice musí stranou, činím jen svoji povinnost!“ Potom v prázdné prodejně prohlásil: "Paní si spletla obchod. Pro kredenciózní dámy tohoto druhu PRONTO nevedeme!“
V prodejně je pořád co sledovat. Osmdesátiletá madam vybírá ten správný odstín rtěnky. Má v ruce vzorek a prošmejdí celý regál. Pořád není spokojena. Má obavu, že si staříci při veselém odpoledni s reprodukovanou hudbou povšimnou jiného odstínu neslíbatelné rtěnky, než měla ta od podzimu.,, Hlídač pravil: "Celou tu dobu přemýšlím, proč potřebuje osmdesátka neslíbatelnou rtěnku. Už to mám. Aby nezačervenala ruku panu faráři!“
"Pane šerife, já jsem odešla před obchod a omylem jsem odnesla i prázdný košík. Vy jste si toho ani nevšimnul!“ vykřikuje dáma, která se vrátila z venku.
"Vážená paní, čert vem košík. Já jsem měl oči jenom pro vás!“ reaguje napadený.
Dialogu si povšimla i paní vedoucí. Byla to voda na její mlýn. Pravila: "To vás pane hlídači nezdobí, nevadilo by trochu více pozornosti!“ Jakmile paní odešla, Frantík prohlásil: "Ta paní byla tak hezká, že jsem ji ten košík schválně nechal odnést. Chtěl jsem se s ní prostřednictvím toho košíku seznámit na ulici a ona to pokazila!“
Zatímco dvě prodavačky obsluhují pokladny, další se pohybují mezi zákazníky. Ostraha stojí s nimi.
"Mohu pro vás něco udělat, mohu vám být prospěšná?“ vemlouvají se do přízně návštěvnic. Jedna z prodavaček je o generaci starší než všechna mladá děvčata. Často stává vedle hlídacího důchodce. Asi měsíc stojí oba vedle sebe bez řeči. V přítomnosti zákazníků se nemluví. Hlídači se zdá, že zde by mohl prorazit krunýř mlčení a dalo by se tu a tam prohodit i několik slov. Když se opět paní zeptá jedné zákaznice obligátním: "Mohu vám být užitečná, mohu pro vás něco udělat?“ tu důchodce pronese:
"A mohla by jste se takhle zeptat mne?“ Sousedka se rozpačitě otočí, nicméně promluví:
"Mohu pro vás něco udělat, mohu vám být něčím užitečná?“
"Fajn, večer proberme podrobnosti našeho rande,“ kontruje důchodce.
Paní se zarazila a začervenala.
Nezasmála se. Tohle mělo vtipálka upozornit na důležitý fakt. Tahle paní nemá smysl pro humor! Paní také probírá zásobu vystavených rtěnek. Najednou ucukne, zasažena indukčním výbojem.Důchodce si toho povšimne a praví:
"Jestli vy v této prodejně to zabezpečení trochu nepřeháníte!“
Opět nic. Opět bezvýrazný koláč obličeje. No nedá se nic dělat. S touto paní si nepokecáš.
Vedoucí odešla na mateřskou dovolenou. Najednou nastala změna. Objekt hlídačových narážek povýšil. Postoupil na její místo. Nová vedoucí se projevila jako nové koště, které dobře mete. Přichází ráno jako první a jako poslední odchází. Rozumí všemu a je opravdu na svém místě. Projevila se jako workholik. Pořád šmejdí po prodejně, pořád něco přerovnává, pořád s pravítkem upravuje zákryt vystavených krabiček. Nesnáší nečinnost u podřízených. Všechno musí být neustále v pohybu. K uchu má přilepený mobil. Fanouš pochopil, že tahle dáma jej nebude mít ráda.
"Bacha chlapče, zklidni hormony. Nesnaž se kecat Musíš vydržet těch devět hodin bez jakéhokoliv projevu. Nesmíš dopadnout jako v předchozím zaměstnání. Vyletěl totiž z vrátnice kvůli své nevymáchané hubě. Mohla by tě vetovat a vyletěl bys bez pocty. Buď malou myškou!“
Takové myšlenky se honí hlavou hlídacího regálu.
Život jde dál, ostraha nemluví. Celé šichty dokáže mlčet. Baví se pozorováním a v hlavě střádá zážitky, které hodlá vhodit na papír. Když se bude snažit i v dalších letech držet krok a hubu, může z něj být nejen spisovatel, ale také hlídací regál naprosto dokonalý!
