Zdeněk Troška: Nechci skleněného
psa nebo lva... Chci diváky potěšit!

I já bych chtěla panu Troškovi potřást rukou a dát mu pusu třeba na čelo, protože jsem starší než on. Možná, že bych mu přinesla i moji specialitu "bramborový placek jak ho dělám já". Popřála zdraví a poděkovala za to, že svoje filmy opravdu nemusí točit pro "ceny" ať již jakékoliv. Úsměv obyčejných lidí je ta největší odměna za práci, protože je "upřímný". A film "Andělská tvář" je i "moje káva". Když je mi nějak šoufl, tak si vzpomenu na učitelku "Jiráskovou" a broukám si podle nálady. Květináče ale z okna neshazuji. Díky, pane Zdeňku Troško.