Vztah dvou lidiček, absolventů kondiční rehabilitace nezůstal bez následků. Poslední týden společné dovolené už byl k nevydržení. Výpravčí vlaků Fanouš Rendl a kolegyně Zdena Tůmová z Frýdku Místku nedali jeden bez druhého ani ránu. Chodili na dlouhé procházky, vodili se za ruce a posedávali v různých kavárnách. Pochopitelně oba byli zadáni a tento druh manželství se nazývá manželstvím lázeňským. Svůj vztah vyfutrovali četnými rituály. Líbali se na určitém schodu, navštěvovali posvátná místa, vychutnávali přítomnost toho druhého. Dokázali dokonce vyhandlovat společný dvoulůžkový pokoj s jinou podobně postiženou dvojicí. Manželství pak provozovali se vším všudy.
Všechno krásné musí jednou skončit. Loučení bylo velice smutné a vyhlídka dalšího pokračování za dva roky devastující. Naštěstí oba ve službě disponovali drážním telefonem. Celé noci se pak na státní útraty vykecávali. Když jednou na noční kontrole náčelník stanice zaslechl vzrušenou telefonickou diskusi, potrestal Fanouše za porušení hovorové kázně s kolegou v sousední stanici. Telefonicky se oba milenci dohodli, že se budou v Luhačovicích navštěvovat každý měsíc.
Fanouš přijížděl do Luhačovic vlakem, Zdenička autobusem. Fanouš byl na místě dříve. Navštívil hotel Alexandria. Pokoj měl zajištěn telefonicky. Zařídil na recepci vše potřebné. Předložil občanský průkaz s dovětkem: ,,Paní přijde později.“ Tuhle větu říkal při plném vědomí. Zkušený recepční dobře věděl, že ohlášená paní nemá s manželkou hosta nic společného. K tomuto způsobu ubytování přivedla Fanouše letitá praxe. Zpočátku předkládal v recepci cestovní pasy. Svůj a manželčin. V knize hostů vždy stálo František a Helena Rendlovi. Jen jedné recepční se fotografie blonďaté manželky s tváří aristokratky nezdála totožnou s baculatou černovlasou boubelkou. Pochybnosti zahladila srolovaná stokoruna.
Později se hříšník dověděl banální pravdu. Nač fingovaný cestovní pas? Stačí aby oba hosté na recepci předložili své platné občanské průkazy. Jakmile nějaká kontrola objeví v pokoji dva lidi, zajímá ji jen jejich totožnost a ne vztah. Co je komu do toho!
Vše je připraveno. Rozechvělý milenec stojí v Luhačovicích na autobusové zastávce. Hnízdečko lásky je v pohotovosti, chybí jen druhá polovina milenecké dvojice. A tu se dostavila závislost Fanouše Rendla na státní poznávací značce! Zdenička vždy přijížděla od Ostravy a její autobus měl státní poznávací značku OVA. Očekával autobus s rozechvěním všech údů. Klepal se pak jako ratlík při spatření každé stejné poznávací značky!
Autobus zastavil. S hlasitým sykotem se otevřely dveře. Vynořila se postavička s těžkou taškou. Taška šla k zemi a žena se s rozpaženýma rukama vrhla milenci kolem krku. Jednou Fanouš po přivítacím aktu pravil:,,Zdeni, víš kdo stál vedle mne? Sám Miroslav Macek!“ A tu žena pravila:,, Mne zajímáš jen ty a ne nějaký Macek!“
A následovaly všechny rituály. Cesta na známá místa, polibek na určitém schodu, kavárna prvních schůzek. Akorát jednou k rituální cestě nedošlo. Milenci se museli vrátit na pokoj pro zapomenutý svetr! Na další akce pak už nezbyl čas.
Jednou opět Fanouš stojí netrpělivě na zastávce. Tep se mu zvyšuje při spatření každého auta s poznávací značkou OVA. A už přijíždí autobus. Dveře se se sykotem otevírají. Autobus se vyprázdnil, Zdenička nikde. Na čekajícího a rozechvělého čekatele padla deka. Obrovské zklamání jej zcela ochromilo. Stojí jako opařený, neschopen pohybu. ,,Půjdu se ožrat, zaplatím hotel a pojedu domů. Nedokázal bych spát sám. Pořád bych Zdeničku viděl vedle sebe!“ bloudí mu hlavou.
Najednou mu zezadu zakryjí oči dvě ženské ruce.
Zdenička!
,,Fanouši, nezlob se. Čekala jsem ve Frýdku na autobusovém nádraží. Najednou se objevil manžel. Šel na stejný autobus. Nezahlédl mne. Musela jsem si ten autobus nechat ujet. Přijela jsem za tebou stopem!“
Svého legitmního manžela si Zdenička užila o několik dní později. Fanouš obdržel barevnou pohlednici ze Sardinie.
Stálo na ní. Mám se dobře, užívám si dovolené. Chybí mi tady ale jen moje objímadlo!
